Jiří Maršík

* 1951

  • „Odevzdal jsem (stranickou knížku) hned v roce 1990.“ – „Takže jste si oddechnul nějakým způsobem?“ – „Určitě, řekl jsem si, že konečně se nemusím částečně přetvařovat, nemusím chodit na schůze, které mě nebaví. I když tam bylo takové meziobdobí. Určitá skupina komunistů – už si nemůžu vzpomenout, jak se nazývali – chtěli udělat komunismus přijatelný. Vím, že na nějaké konferenci v kulturáku jsme je přesvědčovali, že je potřeba to dělat jinak, dělat to tak, aby to bylo pro lidi. Ale bylo tam hodně starých lidí, kteří to nechtěli přijmout a říkali, že ne, že strana a vztah k Rusku se musí dál zachovat. Tak jsme řekli, že když nesouhlasí s naším pojetím moderního komunismu, tak s tím starým nechceme mít nic společného a odevzdali jsme knížky a šlo se do jiných hnutí. Ale já už pak nebyl členem žádné strany.“

  • „Můj profesor Eda Havránků byl taky komunista a ten mě oslovil, že potřebují (už na průmyslovce) nějaké mladé lidi, kteří by oživili tu buňku nebo co to tam bylo. Jestli bych nechtěl vstoupit k nim, že pokud chci něco udělat pro společnost, tak je to potřeba udělat zevnitř, že zvenčí ty možnosti nejsou.“ – „Co to znamená udělat něco zevnitř?“ – „Být uvnitř aktivní tak, aby člověk dokázal komunismus udržet v tendencích demokracie… nebo tenkrát jsme říkali v tendencích slušnosti. Aby tam byli lidi, kteří s republikou a s lidmi normálně sounáleží a vedou to ku prospěchu státu, a ne ku prospěchu osobních zájmů. Takže mě přesvědčil, že mám všechny předpoklady, abych v tomto směru byl přínosný – a já teda souhlasil s tím, že se stanu členem komunistické strany už na průmyslovce. Takže jsem se tam stal kandidátem a pak členem strany.“

  • „Myslím si, že jsme tomu úplně nevěřili, protože přechodné období nebylo moc násilné, že by řekli: teď to nebude. Řekli, že skautské hnutí se musí přerodit. My jsme pořád doufali, že se přerodí do něčeho, co bude dál schůdné. Řada lidí, co to zažili v roce 1948, tomu samozřejmě nevěřili a říkali, že to bude špatně.“ – „Oni vám říkali, že to nějak půjde?“ – „Někdo říkal, že to půjde, někdo říkal, že to je konec. Byli jsme nerozhodní, nevěděli jsme, co bude. Snažili jsme se ten tábor udělat standardně, aby z toho děti měly zážitek. Po táboře nám řekli, že už nemůžeme nosit hnědé šátky a lilie a že jestli chceme pokračovat, tak musíme do Pionýra. Skupina těch, kterým bylo líto poslat děti na ulici, že s nimi nebudeme nic dělat, když jsme viděli, že je to baví, tak jsme řekli, že v tom budeme pokračovat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mladá Boleslav, 01.02.2023

    (audio)
    délka: 02:15:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ze Skauta přešel do Pionýra i do KSČ. Nechtěl poslat děti zpět na ulici

Jiří Maršík se věnoval horolezectví v mladoboleslavském oddílu, na skály vyráželi do Českého ráje, Tater, ale i na Kavkaz
Jiří Maršík se věnoval horolezectví v mladoboleslavském oddílu, na skály vyráželi do Českého ráje, Tater, ale i na Kavkaz
zdroj: Archiv pamětníka

Jiří Maršík se narodil 12. října 1951 v Mladé Boleslavi. Jeho otec pracoval u Sboru národní bezpečnosti, poté přešel ke Státní bezpečnosti, kde se věnoval ochraně průmyslových tajemství boleslavské automobilky. Pamětník se vyučil frézařem, následně absolvoval i střední průmyslovou školu. Koncem 60. let se věnoval skautingu. Když Junáka komunisti v roce 1970 znovu zakázali, přešel pod pionýrskou organizaci. Na střední škole vstoupil do KSČ. Později působil jako tajemník pro pionýrské aktivity v rámci okresního výboru Socialistického svazu mládeže, následně vedl městský dům pionýrů. Organizaci zájmových kroužků a táborů pro děti se věnoval až do 90. let, doplnil si pedagogické vzdělání. V roce 1990 vystoupil z komunistické strany. Po sloučení boleslavských domů dětí a mládeže musel jít pracovat do městského podniku vodovodů a kanalizací. V roce 2023 žil v Žerčicích. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.