Bolševiky jsem začal nenávidět na vojně
Stáhnout obrázek
Libor Malý se narodil 19. září 1962 ve Slavičíně. Jeho sportovně založení rodiče, Marie a Josef, se mu odmala věnovali a naučili jej dobře bruslit, lyžovat a jezdit na kole. Ve svých třinácti letech se ale Libor namísto sportu začal věnovat rockové muzice. Spolu se staršími kamarády, tzv. máničkami, jezdili na koncerty – vrcholem toho pak byla návštěva relativně svobodné Budapešti, ale také poutního místa v polské Čenstochové, kde tehdy žila hippie komuna. Kvůli tomu již v sedmnácti letech podstoupil první výslech na Státní bezpečnosti. Protože měl kvůli svým stykům s undergroundem a také tvorbou a distribucí samizdatu špatný posudek, musel v roce 1983 narukovat do trestní vojenské jednotky v Kramolíně, kde se podílel na výstavbě elektrárny Dukovany. Na vojnu vzpomíná jako na otřesné období plné bezpráví a špatných životních podmínek. Po propuštění z kasáren se znovu, i se svou ženou Hanou, zapojil do moravského samizdatu, kdy fungoval jako spojka mezi tehdejším Gottwaldovem, Vsetínem a Rožnovem pod Radhoštem. V roce 1988 ručil svým jménem a jménem svojí ženy petici proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa – kvůli tomu absolvoval další výslech. V listopadu 1989 se zúčastnil Festivalu československé nezávislé kultury ve Wroclawi, kde na jednom pódiu vystoupili exulanti Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák a Karel Kryl. Po vypuknutí sametové revoluce odjel do Prahy, kde se zúčastnil demonstrací a byl tak i svědkem projevu Václava Malého na Letné dne 25. listopadu 1989. V době svobody si splnil svoje sny, když procestoval část světa a věnoval se i celoživotnímu koníčku – cyklistice. V roce 2025 se jej velmi dotýká ruská invaze na Ukrajinu, kde má přátele a kam pravidelně jezdí a kde je svědkem válečných hrůz. V době natáčení rozhovoru žil ve Vsetíně.
