Josef Malina

* 1959  

  • Šíření informací. Dneska je to takové úsměvné, ale v té době něco napsat a nakopírovat a rozvést a někde vylepit nebo někomu předat nebo uspořádat nějakou informativní besedu, to bylo náročný. Kopírovací stroje byly za zámkem, na to byl tzv. referent zvláštních úkolů a ten měl za úkol tohle hlídat, aby náhodou někdo něco nenamnožil a nešířil svobodně informace. Vy jste pak říkal, že jste vedli ta jednání. A to bylo třeba s kým vést jednání? (otázka tazatele) S vedením toho okresního národního výboru nebo s vedením OV KSČ. A o co tam šlo? Aby určitý lidi odešli? Zkompromitovaný lidi? (otázka tazatele) Ano. Nebo šlo i o to ukázat nějaké rychlé výsledky. V Kolíně léta nebyla nějaká kloudná poliklinika. Byla taková hrozná. Tak vznikla jedna z takových hodně raných myšlenek, že když už tedy byla zrušena vedoucí úloha KSČ, tak ten okresní výbor KSČ už nepotřebují a zároveň on nebyl komunistů, nebyl ani OV KSČ, ten barák byl vlastněn okresním národním výborem. Takže jsme vedli takovou diskusi, takový nátlak na ONV: komunisty tam odtud vyhoďte, ti už tam nemají co dělat, ať si někde něco pronajmou. A z tohohle uděláme polikliniku. A jak jsem byl v tom Chemoprojektu, tak jsme to během pár týdnů přeprojektovali na polikliniku a během pár měsíců byla pro lidi nová luxusní poliklinika.

  • Výrazné tváře tam byly. Pro sebe to mám nazvané první vlna. A to je vlastně ta první vlna z těch lidí, kteří se tam v tom divadle k tomu přihlásili. Plus během několika dnů přišli nějací další. V té první vlně se posbírali lidé, kteří o sobě třeba věděli, měli o sobě nějaké tušení, věděli, že se na sebe můžou spolehnout. Z téhle první vlny se vybrali lidé ať už na ten okresní národní výbor nebo na starostu na městský národní výbor. A pak přišla trochu opožděněji taková druhá vlna, kde - ne u všech, ale u části - už jsem tam já nebo i další kolegové vnímal takové praktické zaměření, řada lidí vycítila příležitost, že to je ta správná chvíle, kdy nasednout, že už z toho něco bude.

  • Tam když někdo vystrčil trošku růžky, tak ho prostě zlikvidovali. Někde mimo tu Prahu, když někdo začal zlobit, tak se prostě ztratil a nemělo to vůbec žádný dopad. Kdežto když v Praze někdo zazlobil tímhle směrem, tak se o něm vědělo. Ten obranný mechanismus třeba té Charty byl takový, že v Praze si někdo mohl něco dovolit, protože ho z toho ta Charta vysekala, ohlásila to třeba na Svobodnou Evropu. Ale na tom venkově si vzít transparent a jít v Pečkách křičet „táhněte komunisti, už to tady zabalte" se nedalo. To by byla sebevražda. Takže pokecat, zanadávat, s někým se sejít, ale zorganizovat se nic nedalo. Ta síla, která tomu odporu bránila, byla natolik silná a brutální, že se nic zorganizovat nedalo. A jak člověk věděl v tom Listopadu 1989, že to jiné, že už to stojí za to? (otázka tazatele) No nevěděl, ze začátku ne, ale poměrně rychle jsem to začal brát jako naprosto reálnou možnost a – aby to nebylo takové patetické – bral jsem to jako takovou povinnost něco pro to udělat. Jak to v Kolíně vypadalo? A kdy začalo být zjevné, že se víc lidí přidává? (otázka tazatele) To bylo hodinu od hodiny, to se prostě měnilo a řekl bych, že i ta dynamika, když se přidávali myšlenkově i fyzicky další a další lidé, naopak na tom venkově byla větší. A já jsem tam pořád vnímal to, že jsme z těch regionů ve vztahu k pražskému vedení tlačili aby byli dynamičtější, aby měli požadavky vůči komunistům tvrdší a rychlejší a ta Praha potom začala brzdit a pokulhávat.

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 20.08.2019

    (audio)
    délka: 01:44:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z venkova jsme pražské centrum tlačili, aby byli dynamičtější

snímek z roku 2019
snímek z roku 2019
zdroj: současná fotografie z natáčení

Narodil se v Městci Králové, ale vyrostl v obci Dobřichov. Do školy chodil v Pečkách, později studoval gymnázium v Kolíně a stavební fakultu na ČVUT v Praze. V roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum v Kolíně. Jako jeho člen organizoval besedy a jednal s komunistickými představiteli z ONV či OV KSČ. Hned v roce 1990 začal působit na okresním úřadě jako zástupce přednosty. Vydržel zde až do roku 1995, kdy se vrátil ke svému původnímu oboru. V něm v různých firmách (Geosan, Geoindustrie) působí do současnosti.