„Když jsem tam přišla, měla jsem štěstí na druhého chlapa v mém životě. Byl náš soused, který osobně znal mého tatínka. Dělal tam místopředsedu. Když jsem řekla svůj problém, předseda mi řekl: ,Ten punc, že jste dcera Němce z Vás nikdo nesejme. Ještě si pamatuji, jak jsme v 39. otevírali hraniční přechody pro vstup německých vojáků.´ Já jsem mu na to odpověděla, že v 39. roce jsem ještě nebyla na světě, natož abych měla pojem o nějakých národnostních otázkách a za to, že jsem dcera Němce, za to že nemůžu. A najednou se ozval náš soused, ten místopředseda. Starostovi řekl: ,Hele, drž hubu. Znal jsi Gabauera?´ A on řekl: ,Neznal.´ Místostarosta řekl: ,Tak já ti teď něco o něm povím. Já jsem dostal avízo, že ke mně přijde gestapo. Měl jsem dost závadného materiálu, který by mě dostal do koncentráku. V noci jsem to zakopával na zahradě, ohlídnu se na barák Gabauerových a vidím z okna kouř. Ráno jsem čekal na pana Gabauera a prosil jsem ho, aby nic neřekl. A víš, co mi pan Gabauer řekl: ,Pane Vavroch, vy dobře víte, že ke mně jako k Němcovi žádný gestapo nepřijde. Takže pro příště co budete mít závadného ke mně, v noci budete moci klidně spát a nemusíte rýpat zahradu. Tak takový to byl Němec.“
„Maminka hrozně dbala na vzdělání. Když jsem vychodila základní školu, tak jsem si podala přihlášku na čtyřletou pedagogickou školu, protože nebyl ještě ani institut, ani pedagogická fakulta. Udělala jsem přijímací pohovory a nebyla jsem přijata, protože dcera Němce nemůže učit české děti. Tak mě přeřadili na gymnázium. Já to gymnázium bojkotovala. Já jsem si říkala, proč, za co já můžu, proč mě přeřadili na to gymnázium?“
„Tatínek se v Českých Budějovicích narodil, jeho rodiče byli Němci. Ale podle zpráv, které mám, v té době, nebyla jsem ještě na živu, byla půlka Českých Budějovic německá, tak mi to říkali pamětníci. Tatínek se v Českých Budějovicích narodil, vychodil české školy, vystudoval obchodní českou akademii, byl v československé armádě. Když vypukla válka s Hitlerem, tak on jako německá rasa musel narukovat a při explozi letadla v Holandsku zahynul.“
Hermína Malátová, rozená Gabauerová, se narodila 27. března 1942 do česko-německé rodiny. Ačkoliv měl otec Herman Gabauer německou příslušnost, rodina se považovala za českou. Doma mluvili česky, otec vystudoval české školy, pracoval v české firmě. Po vypuknutí války musel otec jako německý občan narukovat do německé armády. V roce 1944 zemřel při explozi letadla v Holandsku. Po válce šla celá část otcovy rodiny do odsunu. Pamětnice se již nikdy se svými prarodiči z otcovy strany nesetkala. Hermína Malátová měla problémy dostat se na pedagogickou školu kvůli otcově německé příslušnosti. Vedení pedagogické školy nesouhlasilo s tím, že by dcera Němce mohla učit české děti. Pedagogickou fakultu vystudovala až po dvouleté práci v romském dětském domově na Dobré Vodě v Záblatí u Prachatic, kterou vedl významný český sociální pedagog Miroslav Dědič. Po ukončení vysokoškolského studia působila jako učitelka a později i jako ředitelka na několika základních školách v Českých Budějovicích a okolí. V roce 2022 žila v obci Zahrádka u Chabičovic.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
