Mansoor Maitah

* 1962  

  • „V Jordánsku… tam je mnohem těžší život, a proto rodina musí držet pohromadě, jo. Tam jsou ty vazby velice… velice silné vazby. Tam rodina vždycky drží pohromadě… musí… musí držet pohromadě. A hlavně, rodiče vždycky mají velký význam v té rodině. Což znamená, když máte rodiče, vždycky se musíte chovat slušně, bez ohledu na to, jak jste staří. Třeba v Jordánsku, když přijde rodič do místnosti, tak děti vstanou, když učitel přijde do místnosti, taky děti vstanou. Ale já chápu, že je to jiná kultura, tím chci říct, že je to jiné. Ale samozřejmě tady máme svoje hodnoty, které máme jiné, máme krásné hodnoty. Já dneska zastávám české hodnoty. Chci vám říci právě – vy možná občas slyšíte, vidíte v televizi – řeší se migranti a jiný problémy v Evropě. A jestli vás zajímá můj názor na to, my tady můžeme mít cizince, různé cizince, my nemáme nic vůči cizincům, nejsme proti cizincům. Ale pro nás, pokud přijede cizinec, musí respektovat a musí ctít naše hodnoty. To znamená, cizinci tady u nás můžou být, můžou mít i jiné barvy, můžou být i z jiných zemí a můžou mít i nějaké své hodnoty, ale nemůžou po nás chtít, aby tady měli další kulturu, protože ten, který tady chce žít, musí žít jako Čech, musí respektovat české hodnoty. To znamená: já jako například tady v Čechách slavím Vánoce, Velikonoce, chodím na různé významné události, které souvisí s historií České republiky.“

  • „Ano, já, abych byl upřímný, když jsem přijel prvně, tak to byl pro mě úplně jiný svět, protože já jsem vlastně žil v tý vesnici a rovnou jsem šel do Prahy, tak já jsem ani neznal jordánská města. Skutečně, já jsem šel z té vesnice rovnou do Prahy. Bylo to pro mě velmi těžké, protože čeština je velice složitá, velice těžká. Jinak já jsem se za svůj život naučil hodně jazyků, třeba já jsem se naučil anglicky, francouzsky, španělsky, dvanáct let jsem se učil čínsky. A povím vám, ze všech jazyků, co jste slyšeli teď, je nejtěžší čeština. Já jsem měl s češtinou velké problémy. Bylo to pro mě velmi těžké, abych se naučil česky, jelikož já jsem se učil šest měsíců, pak jsem nastoupil na ČVUT jako student a já, abych to zvládl, jsem skutečně musel se učit ve dne v noci. Nejenže jsem měl těžkou školu, ale musel jsem se vyrovnat s tím jazykem, kterej pro mě byl velmi těžký a velmi vzdálený. Ale záhy, hned úplně na začátku, já jsem poznal svou manželku, matku mých dětí. Já jsem jí vděčný za mnoho, a právě proto jsem začal žít tady v Modřanech. A od té doby jsem se snažil učit se česky a takhle jsem se objevil v Modřanech a od té doby jsem tady v Modřanech. Jinými slovy, já jsem vlastně Modřanům vděčný za mnoho. Vděčím jim úplně za všechno: za domov, za děti, za hezký život, za práci. Jo, to jen… To musím vám skutečně tady říci, že jsem vděčný za všechno. Jsem vděčný České republice, která mi dala domov. Já jsem dneska… sice vypadám jako cizinec, mám cizí jméno, ale jsem hrdý na to, že jsem vlastně Čechem. Jinými slovy: Čech se nemusí narodit jenom tady, Čech se tu může stát Čechem jako já, protože Česko je můj domov a já jsem připravený pro Česko udělat úplně všechno.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 11.06.2020

    (audio)
    délka: 23:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jordánsko zůstává v mém srdci, ale dneska mám nový domov

Mansoor Maitah se narodil 21. srpna 1962 v horské vesnici v Jordánsku do zemědělské rodiny pěstitelů oliv a vinné révy. Poté, co zde odmaturoval, odešel studovat do tehdejšího Československa. Do země přicestoval 22. října 1980, ve svých osmnácti letech. Vystudoval ČVUT a později ještě Vysokou školu ekonomickou a Univerzitu Karlovu. Získal několik doktorátů, titul docenta i profesora. V současnosti žije v Praze 12 v Modřanech a působí jako zastupitel této městské části a vysokoškolský pedagog na Vysoké škole ekonomické a České zemědělské univerzitě.