Ingrid Leser

* 1949

  • "Vždycky ve středu jsme se setkávali ve školní jídelně. To byl zrovna den, kdy se vařily bezmasá jídla. Omlouvali se mi za to, já jsem říkala, že mi to nevadí, že mám stejně ráda moučná jídla. A tak jsem jedla lívance, vdolky, všechno chutnalo jako u babičky. Tak jsem si říkala, a kde je ten nepřítel? Lidé jsou milí, přátelští, pohostinní, tak kde je ten nepřítel? Tyto myšlenky mě pořád zaměstnávaly a bylo to se mnou jako na kolotoči. Roku 2004 jsme v Tachově slavili vstup České republiky do Evropské unie společně se skupinami z Česka i Německa. Zpívali jsme státní hymny. Najednou mě zalil studený pot. Jsem tady, v této staré ruině, všechno tehdy ještě nebylo opravené, a zpívám českou hymnu. Naučila mě ji moje matka. Rozplakala jsem se, dál jsem zpívat nemohla. Uvědomila jsem si, že generace mých rodičů a prarodičů Evropu rozdělila. A my tady teď stojíme a slavíme její znovusjednocení. Jen stěží se to dalo pochopit. A takové zážitky mívám pořád. Na jednu stranu jsem potomek rodiny, která byla vyhnána, která přišla o dům, hospodářství, o všechno. Na druhou stranu jsem Českem nadšená. Můj dědeček by o sobě nikdy neřekl, že je sudetský Němec. Vždycky o sobě prohlašoval, že je Němec z Čech.“

  • „Na hranici ležela obec Pavlův Studenec, měla asi 1700 obyvatel. Protože se nacházela tak blízko hranice, byla v 50. letech srovnána se zemí. Tomu jsem jako dítě vůbec nerozuměla. Proč se ničí domy? Proč je buldozery dávají pryč? Mnoho lidí, kteří žili v Bärnau, pocházeli z Pavlova Studence. Tak si mezi sebou vyprávěli: ‚Dnes bourají tvůj dům.‘ Bylo to strašné a děsivé: proč bourají domy, kde žili dříve Němci? Jako šestileté dítě jsem to nemohla pochopit.“

  • „S rodiči jsem přišla roku 1955 do Bärnau a začala tam chodit do školy. Roku 1956 se k nám přistěhovali i prarodiče. Dědeček byl doma sedlák a bylo pro něj důležité nejít pracovat do fabriky, ale provozovat vlastní malé hospodářství. Často vypravoval o tom, jaké to bylo doma. Bärnau leží na hranici, jeho pole ležely na hranici, často jsme tam chodili a on říkal: ‚Podívej, kdybychom šli tím směrem tři hodiny, byli bychom doma.‘ Doma, jak to doma? Pořád jsme žili na hranicích a znělo to pro mě jako pohádka. Doma… tak proč jsem tady? Proč je tady hranice, kterou nejde překročit, proč by hned stříleli? Jsou tam zlí lidé? Kde je problém? Tak člověk žil na hranici a věděl, že když šel do lesa sbírat plody, musel dávat pozor, dávat pozor, dávat pozor. Tak dobrá.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rehau, 09.07.2018

    (audio)
    délka: 53:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odsunutí němečtí rodáci z Karlovarska vyprávějí
  • 2

    Rehau, 09.07.2018

    (audio)
    délka: 01:40:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odsunutí němečtí rodáci z Karlovarska vyprávějí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Proč je tady hranice?

Ingrid Leser, 2018
Ingrid Leser, 2018
zdroj: PB

Ingrid Leser se narodila roku 1949 v bavorském Tirschenreuth. Její rodiče byli vyhnanci, kteří do Německa přišli krátce předtím: matka pocházela z Tachovska, otec ze Zlatých Hor v Jeseníkách. Když byla Ingrid ještě malá, rodina se přestěhovala do nedalekého Bärnau v těsné blízkosti československé hranice. Rodinný kruh doplnili prarodiče z matčiny strany, vzpomínky na ztracený domov v Československu byly častým tématem domácích rozhovorů. Ingrid tak měla možnost velmi dobře se seznámit nejen s osudy rodiny, ale také s nejrůznějšími zvyky a tradicemi, které Němci na Tachovsku udržovali. Ona sama se po krátké kariéře v bance a delším pobytu v Anglii rozhodla pro dráhu učitelky angličtiny. Dlouhá léta působila na základní škole v Bärnau. Už od dětství ji Československo velmi zajímalo, snažila se ho často navštěvovat a s místními udržovat přátelské vztahy. Svými aktivitami výrazně přispívala nejen k posilování přátelských vztahů mezi Čechy a Němci, ale také k zachování kulturního dědictví československých Němců.