Karel Lang

"Tak začali nosit do toho autobusu a tam ty auta a psi a policajti na motorkách a my jsme nevěděli vůbec, o co jde. Tak jsme to naložili, ti je tam lustrovali, ty, kteří neměli ty průkazy, a vyrazili jsme k městu. U místního nádraží nás zastavili, hlídka policajtů, na řidiče: 'Pane řidič, kde máte povolení k jízdě, kdo je v autobuse, průkazy máte, tady.' A přijeli jsme sem na to náměstí, kde jsme zkoušeli, tam roj policajtů a vysílačky k tomu, hned v tom patře volali: 'Tady mýdlo volá ručník' - nevím už, co tam bylo za hlášky, a my jsme mezi nimi nosili ty svoje aparáty do své místnůstky, kde jsme vlastně bydleli. A pak jsme se teprve dozvěděli neoficiálně, že ten jeden místní opilec, soudruh, že nahlásil, že tam mládežníci močí na pomník rudoarmějce, v místním parčíku..."

"No tak já jsem se sebral a šel jsem na nádraží. A to bylo někdy dopoledne v deset hodin. Na nádraží byly stovky lidí. Odsud dojížděly stovky lidí na Prahu za prací a tak. Vlaky samozřejmě nejezdily, a když během nějaké dlouhé doby vyšel potom výpravčí, přijel vlak, nacpaný lidmi - to byly ještě dřevěné vagony - tak kdo mohl, tak se nacpal do toho vlaku. Výpravčí prosil lidi: 'Nevykukujte z oken, na trati pod Šiběňákem, to je kopec tady za nádražím, jsou Rusové, budou střílet.' Tak se vlak rozjel z toho nádraží, ujeli jsme dvě stě metrů a na kolejích byli Rusáci s těžkým kulometem, pytle s pískem a vlak nejede. No bylo tam velké vyjednávání, někdo asi od dráhy to vyjednal a vlak se rozjel a do Prahy jsme se dostali přískoky, až jsme zastavili někde, co je dneska zastávka Rajská zahrada. Vlak dál nejel a na horizontu na jih okolo Prahy jsme viděli jeden tank vedle druhého. Stály namířené, obklíčená Praha. Vagonem začali procházet Rusové a začali doopravdy krást hodinky, doklady, cennosti. Lidi, schovejte si všechno, co můžete, a neříkejte jim nic, když budou chtít, tak jim to dejte všecko."