Anastázie Lahutová

* 1931  

  • „Byla jsem ve Strážnici na gymplu. Autobusy nejezdily, dojíždět jsem nemohla. Musela bych chodit na nádraží, které je dva kilometry daleko, to bych neuměla. Tak jsem bývala v klášteře. Proto su taková hodná. Když vše bylo furt takové, otec mně naznačoval, že mu bylo řečené, že mě dál asi nepustijú, nebo něco v takovém smyslu. Jela jsem za primářem do Hradišťa, vysvětlila jsem mu, jak sa věci majú, a on mně řekl: ‚Děvčico, v Olomouci sa otevírá biochemická škola, jestli chceš, tož...‘ Řekla jsem: ‚Samozřejmě.‘ Tož mně napsal bumážku. Ani zkoušky jsem nemusela dělat, protože jsem šla už z kvinty. Dělala jsem tam tu školu a byla jsem jakoby bokem. V Blatnici už na mě zapomněli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Blatnice pod Svatým Antonínkem, 18.02.2017

    (audio)
    délka: 27:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždy při mně stáli alespoň dva andělé

Portrét pamětnice, Blatnice pod Svatým Antoníčkem, cca 1948
Portrét pamětnice, Blatnice pod Svatým Antoníčkem, cca 1948
zdroj: archiv pamětničiny sestry

Anastázie Lahutová, za svobodna Míšková, se narodila 30. listopadu 1931 do zemědělské rodiny, která hospodařila na deseti hektarech polností, Anně Míškové (rozené Krupkové) a Janu Míškovi. Měla dva mladší sourozence. V lednu roku 1943 prodělala těžký úraz na saních, kterému málem podlehla. Je přesvědčená o tom, že se uzdravila díky pobožnosti, kterou vykonal místní farář. Úraz na jejím těle zanechal trvalé následky a na rozdíl od svých sourozenců a dalších vrstevníků prožila městský život. Všem v Blatnici se vzdálila, ovšem svůj kulacký původ se s ní vlekl a bylo jí odepřeno vysokoškolské studium. Po dokončení gymnázia studovala střední biochemickou školu v Olomouci a následně se stala laborantkou fakultní nemocnice. Za druhý zázrak ve svém životě považuje setkání s Lubošem Lahutem, který nedbal jejího handicapu a namluvil si ji. Byli sezdáni roku 1956 a měli dceru Alenu a Jitku. Žili v Bojkovicích. Roku 1967 začali stavět dům v Blatnici pod Svatým Antonínkem, kam se na důchod přestěhovali. Manžel již zemřel, s pamětnicí žije jedna z jejích dcer.