Lenka Kulišťáková

* 1936

  • „My jsme se koncem války přestěhovali k tetě, ale jinak fronty a toto, to mám pořád před očima, jak to šlo. A za námi za chalupou, když u nás byl chlév a prázdný, tak plno krav šlo po cestě. Tak to zahnali k nám. Krávy se tam pásly, dokonce tam zabíjeli, to já jsem u toho nebyla, ale že jim potom z toho musela mamka vařit polévku.“

  • „Uprostřed toho domu byla chodba. My jsme bydleli v jedné polovině a v druhé půlce byla jedna velká místnost, kde bydleli nějací staří lidé, nebyla to známá rodina, ale nevzpomínám si přesně. Pak tam byl vchod do sklepa a také vchod na půdu. V té druhé polovině tedy bydleli Němci. Když k nám přišli, museli se přestěhovat, kde mohli, a u nás zůstali Němci dlouhou dobu. Dům měl velký dvůr, za kterým byly hospodářské budovy. Na tom dvoře se učili střílet nebo prostě stříleli. Pamatuju si, že v naší velké kuchyni, kde jsme spávali, je budili velitelé, ale oni nechtěli vstávat. Tak začali střílet v pokoji a v chodbě. Naštěstí nikoho nezastřelili, jenom vystřelili do stropu, který jsme měli prostřílený. Když pak odešli, stříleli ještě na dvoře, ale nevím o tom, že by někoho zabili. Němci byli, řekla bych, poměrně opatrní.“

  • „Holky měly takové barevné sukýnky, to bylo vidět a na tom něco, svetřík. Ale v zimě, když šly, tak měly takové pěkné kožíšky – nebo teplé jako něco. To u nás vůbec. My jsme si doma upletli z ovčí vlny svetry, takové, z hrubého. Takže to hřálo taky. A aspoň jsme se naučili plést.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 28.11.2025

    (audio)
    délka: 01:20:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Němci v kuchyni, partyzáni ve sklepě

Lenka Kulišťáková v roce 2025
Lenka Kulišťáková v roce 2025
zdroj: fotografie byla pořízena při natáčení v roce 2025

Lenka Kulišťáková (roz. Malínová) se narodila 1. února 1936 v Horní Bečvě na Valašsku jako nejstarší ze tří dětí Jana a Alžběty Malínových. Rodina žila skromně, otec ji živil jako malíř – natěrač. Lenka proto již od dětství musela pracovat na hospodářství, které vlastnili pronajímatelé domu, v jehož části Malínovi žili. Zásadním zlomem v kraji byl příchod partyzánů a s ním i vznik největší protinacistické skupiny I. československé brigády Jana Žižky na území Protektorátu – mnoho místních se zapojilo do odboje tak, že partyzánům poskytovali nocleh, jídlo a úkryt. Nejinak tomu bylo v rodině Malínových, potažmo v celé Horní Bečvě a dalších oblastech valašských Beskyd. Když v listopadu 1944 propukla největší protipartyzánská operace Tetřev, stálo proti odbojářům v neprodyšně uzavřené oblasti hor přes třináct tisíc vojáků. V domě, kde Malínovi žili, se v tu dobu ukrývali lidé prchající před gestapem. Nepřišlo se na to jen díky včasnému varování. Vedle toho byli v domě ubytovaní i vojáci wehrmachtu, které Lenka pozorovala klíčovou dírkou. V listopadu 1944 byl zatčen a na několik dní uvězněn její otec Jan Malín, který odmítl opatřit místní radnici novým nápisem v německém jazyce. Během osvobození byli v domě ubytovaní sovětští vojáci, před nimiž se maminka Alžběta musela jako žena schovávat. Základní školu ukončila Lenka Kulišťáková jako premiantka – přijali ji na střední školu do Holešova, kde ovšem z rodinných a finančních důvodů studovala pouhý rok, aby se v šestnácti letech zapojila do pracovního procesu v rožnovské Tesle, kde potom pracovala více jak třicet let.