Miloš Kubíček

* 1947

  • „On nic neřekl a takhle na mě udělal rukou. A to už mě mělo varovat, my jsme věděli, že to dělá. Když jsem se naklonil ještě jednou, tak ke mně přišel, a jak tady máš vlasy, to bolí, tak mě zdvihnul a že jdeme zatelefonovat tatínkovi. ,Pane učiteli, já už budu hodný, už to nebudu dělat, já tatínkovi volat nebudu!' – ,Půjdeme za dveře!' Dveře nechal malinko otevřené a na chodbě mně zleva a zprava dal takovou, že jsem měl dva dny napuchlé tváře. A jestli to prý ještě jednou udělám, tak nezůstane jen u tohoto. To si ještě učitelé mohli dovolit, bylo to tak zavedené. A my žáci, já jsem věděl, když se maminka zeptá: ,Co jsi dělal?' – ,Já jsem se o přestávce popral.' – ,Co to máš za fleky?'“

  • "V té době jsem byl zrovna na vojně, v základní službě, a za měsíc jsme měli jít domů, končit. A teď najednou ten malér. V armádě se to bralo jinak, bylo to tam opravdu nebezpečné. Důstojníci mluvili o tom, jak to bude, že to pomalu vypadá na válku, nakonec to utichlo. Měsíc a půl jsme trnuli, jestli vůbec půjdeme domů, jak to s námi bude. Člověku moc nechutnalo jíst, když koukal na ruské tanky všude kolem."

  • "Jednou jsem měl problém s naším mistrem, když jsem byl na teplárně. Přišel jsem z provozu. On byl takový, jak bych to řekl, hodně zblbnutý komunista. Věšel tam různé plakáty, kluci tam seděli a jedli v dílně. Já jsem přišel a on: ,Pojď mi pomoct!' – ,Jirko, co blbneš, co to tady věšíš za kraviny, tomu bude někdo věřit?' On zrudl a já jsem věděl, že jsem trefil do červeného. A on: ,Co tím myslíš? Ty tomu nevěříš? Víš, kolikrát už to bylo? Jste bez prémií!' A ředitel: ,Kubíčkové, to jsou ti dva!'“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dvůr Králové, 15.12.2021

    (audio)
    délka: 54:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ze socialistických plakátů v práci měl legraci

Miloš Kubíček
Miloš Kubíček
zdroj: Archiv pamětníka

Miloš Kubíček se narodil 4. října 1947 ve Dvoře Králové. Měl dva bratry, rodiče pracovali v královédvorské teplárně. Po základní škole nastoupil do učiliště v Nové Pace na obor mechanika měřících přístrojů a poté začal pracovat také v teplárně. Srpen 1968 prožil na vojně v Táboře. Všude viděl sovětské tanky a měl strach, jestli ho pustí domů, až mu za měsíc vojna skončí. Když pracoval v teplárně, měl konflikt s mistrem, protože mu odmítl pomoct věšet socialistické plakáty. Později pracoval ve chlévě v Kocbeřích a v listopadu 1989 jezdil služebním autem demonstrovat do Dvora Králové na náměstí. Pracoval také jako údržbář v dětském domově. S druhou manželkou žil v roce 2021 v Nemojově.