„Došlo k tomu vyloženě náhodou. Když přišli Němci, co byli na byt zvědaví, tak tam byla jenom moje posluhovačka, která je pustila prostě dovnitř. Když jsme potom přišli domů a zjistili jsme, že tam byli, snažili jsme se odnést koberce a obrazy a takové věci. Pak mě udali, že jsem si dovolila svoje věci odstěhovat.“
„Vůbec mě to nebavilo. Učila nás taková vzteklá stará panna. Vždycky jsem si říkala, jak může někdo, kdo nenávidí děti, učit děti. Byla to taková zlá ženská s drdolem. Nikdy jsem k ní nenašla vztah, že bych se těšila na školu, to ani náhodou.“
„Nejely tramvaje, tak jsem šla do práce pěšky. Bydlela jsem ve Strašnicích a dělala jsem v Chemapolu v Jindřišské ulici. Pamatuju si, že jsem poslouchala rádio. Kolem šel nějaký pán a ten nevěděl vůbec nic. ‚To je nějaký cvičení?‘ ptal se mě. Říkala jsem mu: ‚Ne, obsazují nás!‘ Vybavuju si, že to byl strašnej pocit.“
Sigrid Kubešová, rodným příjmením Berglová, se narodila jako jedináček 18. srpna 1922 v Praze ve smíšeném manželství. Matka byla židovského původu. Její rodiče se brzy rozvedli, od dětství byla vychovávána pouze matkou a babičkou. S otcem se Sigrid Kubešová setkávala jen výjimečně. Pracoval jako vedoucí lékař v léčebném ústavu v Kosmonosech. Nacistická okupace zásadně změnila život tehdy teprve čtrnáctileté dívky. Její matka a babička byly v roce 1942 odvlečeny do koncentračního tábora v Terezíně. Sigrid Kubešová vzápětí přišla o byt i o veškerý majetek a musela si začít vydělávat v pražské továrně na laky Tebas jako cizojazyčná korespondentka. V zaměstnání se seznámila s budoucím manželem. V tamější továrně pak pracovali fakticky po celý život. Manžel zde po válce působil v pozici náměstka ředitele. V roce 1946 se jim narodila dcera, v roce 1948 syn. Hlavním zájmem a prioritou pamětnice se stala výchova dětí a ekonomické zabezpečení rodiny. Zemřela v roce 2015.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
