Milena Kročáková

* 1954

  • „Sehnali jsme od jednoho člověka, který přijel z Ameriky, a věděl, že děláme indiány, knížku o indiánech. Byla psaná anglicky, a tak jsme docela pracně sehnali překladatelku. Bydlela na Národní třídě, a tak jsme se s ní domluvili a vždycky jsme od ní odkoupili část překladu. Pak jsme vždycky doma na podlaze dávali dohromady čtyřicet průpisů, aby je dostalo 40 lidí. Zrovna 17. listopadu jsme šli pro další várku – a už jsme viděli, že u Máje stojí antony. Říkali jsme si, že se tam asi něco děje. Vyzvedli jsme to od ní, zaplatili, odešli, a když jsme vyšli ven, policajti už šli ulicí naproti. Říkali jsme si, že se tam bude asi něco dít, a vůbec jsme nevěděli, o co jde. Šli jsme kolem Máje, ale zadem, po druhém chodníku. Domů jsme došli netuše, co se děje, a pak jsme to viděli, co se dělo o sto metrů dál. Mohli jsme taky dostat na budku.“

  • „Měla být tzv. ‚Kouzelná noc‘. To byla taky taková akce. Jeden kamarád se dostal do zahraničí a uměl hypnotizovat. Ale prasklo to, pro mě si přijeli domů. Máma úplně šílená, protože samozřejmě nesouhlasili s tím, že jezdím na čundry. Tak jsem se omluvila z práce a jela jsem na Míčánky do Vršovic. A tam výslech. Byli jsme domluveni, že naprášíme sebe navzájem a ty ostatní, že neznáme (do vyprávění se vkládá manžel). Ale je pravda, že jsem věděla, že někomu říkáme třeba Houla, ale občanské jméno jsem neznala. Takže oni asi chtěli zjistit, jestli bych s nimi třeba spolupracovala.“

  • „Za dva roky po mně nastoupilo děvče z Moravy, okamžitě šla do SSM a měla nástupní plat o dva tisíce víc, v té době. Já když jsem nastoupila, měla jsem dvanáct set. Pak mi to zvyšovali, měla jsem i čtvrtletní prémie. Ta firma hospodařila docela dobře. Tedy nevím, jestli opravdu hospodařila, nebo zda jí to bylo přiklepnuto, že dobře hospodaří, ale byly čtvrtletní prémie, takže někdy mi to naskočilo i na dva a půl tisíce, třeba když pak byly roční prémie. Ale ona dostala hned o dva tisíce víc za tu angažovanost.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Myslkov, 16.06.2022

    (audio)
    délka: 01:34:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bylo důležité zažít s blízkými lidmi život v kmeni, o který se lze opřít

Milena Kročáková v 80. letech
Milena Kročáková v 80. letech
zdroj: pamětnicee

Milena Kročáková, roz. Jakešová, se narodila 19. září 1954 v Praze do rodiny Vladimíra a Vlasty Jakešových. Vyrůstala jako jedináček. Rodiče byli odpůrci komunistického režimu, ale aktivně se neprojevovali. Otec pracoval jako dělník v dopravních podnicích, maminka byla v invalidním důchodu. Jezdili na chatu do Mnichovic, rádi poznávali Československo i země východního bloku. V roce 1965 se autem vypravili i na individuální poznávací dovolenou do SSSR. V době srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 jí bylo 14 let a byla na táboře. Milena vystudovala střední ekonomickou školu v Praze, kde se poznala se svým budoucím manželem Ladislavem Kročákem. Oba milovali tramping a prohlubovali svůj zájem o indiánskou kulturu. V roce 1978 se vzali a založili rodinu. Od sedmdesátých let jezdili pravidelně na tramp a trampské potlachy, kvůli čemuž byli často kontrolováni Veřejnou bezpečností. Časem se stali součástí subkultury lidí, kteří si říkali „hobbisté“ – vyráběli si indiánské oděvy, nástroje, artefakty, organizovali kempy s teepee a žili jako indiánský kmen. V roce 1992 o nich natočili kanadští filmaři dokument. Milena Kročáková pracovala jako obchodní referentka v podniku Ferona. Po revoluci se s manželem pustili do podnikání – uplatnili své nabyté zkušenosti s výrobou indiánských oděvů a dalších stylových předmětů a vyráběli je na zakázku i pro zahraniční trh. V roce 1996 navštívili Ameriku. V posledních letech se věnují zejména výrobě bubnů a pořádání bubnovacích workshopů.