Otmar Kowar

* 1968

  • „Poselství pro nové generace? Na každý pád, v této souvislosti bych si přál, aby se v budoucnosti staly přeshraniční kontakty samozřejmostí, aby se přátelství stala obyčejem, ne výjimečným jevem. Aby se již nemusely organizovat žádné projekty, ale aby se takto prostě žilo. Aby akce, které se konají u nás, byly běžné navštěvovány i z druhé strany hranice, stejně tak naopak. Abychom se navštěvovali, stejně jako to bývalo dříve, aby zde opět vznikl jeden společný kulturní prostor, i když jsou zde státní hranice a různé samosprávy, aby zde vznikl opět ten kulturní prostor, jaký tu byl stovky let. Aby vše bylo opět v rovnováze, aby se tak žilo. To bych si přál.“

  • „Ano, železná opona patřila k našemu životu. Když jel člověk někam například na návštěvu k příbuzným nebo se někde s někým seznámil nebo když člověk někam přijel a někdo se zeptal, odkud jste, odpovídalo se: My pocházíme tam od železné opony, to je tam u železné opony. Jako malý chlapec jsem toto často slýchával, ale vlastně dokud jsem se nezeptal, nevěděl jsem, co to znamená. Ale byla to realita, nijak se to nezpochybňovalo, pro nás to představovalo pevnou součást každodenního života, že pár kilometrů za naší vsí existovala hranice s ostnatým drátem. A člověk měl pocit, nebo se to často říkalo, že bydlíme na konci světa. Z dětství si také pamatuji, že se často říkalo, že my nemáme žádné zázemí. Když šlo o objížďky, regulace či pracovní místa, používala se často tato věta. Nemáme žádné zázemí. Jako dítě jsem tomu nerozuměl, proč? Bylo to stejně tak. Až později člověk rozpoznal, co tím bylo myšleno. Vlastně až dnes to člověk chápe a může správně pochopit ty rozdíly.“

  • „V roce 1990, když jste poprvé přijel do Čech, jaké rozdíly mezi Čechami a Rakouskem jste viděl?“ – „Nejzřetelnější rozdíl byl prostě v tom, jak vypadaly obce. Řekl bych, že u nás jsme v té době měli obce rozkvetlé. Vše vypadalo pěkně, domy měly pěkné barvy, byly upravené, před nimi květiny. Když člověk tenkrát přejel přes hranice, cítil se náhle jako v jiném světě. Na mě osobně to vše působilo tak bezútěšně, bez zářivých barev.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Freistadt, 04.09.2020

    (audio)
    délka: 01:39:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy česko-rakouského pohraničí KPF-01-210
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bydleli jsme na konci světa

Otmar Kowar v úřadu starosty města Unsferau-Altweitra (cca 2018)
Otmar Kowar v úřadu starosty města Unsferau-Altweitra (cca 2018)
zdroj: https://www.unserfrau-altweitra.at/

Otmar Kowar se narodil 27. listopadu 1968 v Gmündu v Rakousku. Vyrůstal v hornorakouské vesnici Heinrichs bei Weitra poblíž hranic s Československem. Po absolvování zemědělské školy v Edelhofu roku 1987 pracoval na statku svých rodičů. Železnou oponu, vzdálenou dva kilometry od svého bydliště, považoval za automatickou součást svého okolí. S jejím pádem nepočítal a otevření hranic v roce 1989 ho mile překvapilo. Po otcově smrti v roce 2000 převzal hospodaření na rodném gruntu a přešel na bioprodukci. V roce 2011 zvolili pamětníka poprvé starostou oblasti Unsferau-Altweitra. Aby se funkci mohl věnovat, musel omezit podnikání a ukončil produkci mléčných výrobků na své farmě. V roce 2020 žil Otmar Kowar v obci Heinrichs, hospodařil na svém statku a vykonával funkci starosty.