Zdeněk Kousal

* 1960  

  • „Jedu už takto kolem páté hodiny z uklízení domů a na náměstí okolo kašny byla hromada lidí a na kašně stál myslím zrovna Béďa Musilů. Pískání, křik, a já jsem si řekl: ‚A je to tady.‘ To se ve mně nějak otevřelo a já jsem vycítil, že toto je počátek něčeho, jenom teď nepovolit. Tak jsme se tam začali scházet. Já jsem si na to vzal vaťák, protože začala být zima. Furt se nosily svíčky, já měl potom vaťák plný vosku, že se musel vyprat a on se scvrkl na dítě. Dodneška, myslím, visí na chalupě na památku.“ - „V to úterý, když jste jel kolem, přidal jste se?“ - „Ne že jsem jel kolem. Já jsem tam vystoupil a hned jsem k té kašně mazal a od té doby jsem tam byl denně. Ale uvědomoval jsem si, i od dalších lidí jsem slyšel, že jenom se scházet, z toho nic nebude. Tenkrát se začal objevovat člověk, doktor Pavel Svítil, který byl nejvýraznější osobností Občanského fóra a tady těch počátků vůbec, který vystoupil na kašnu, a že se za pomoci studentů a herců založí Občanské fórum.“

  • „Jasně že se vedly různé řeči a že jsme si říkali, že by tam ta kapela měla hrát, že to se upřesní. Takové informace tam probíhaly. Nebo že teď zrovna zavřeli Magora, nebo Honza Litomiský že byl puštěný z kriminálu. Ty řeči tam byly, ale nic protistátního jsme v podstatě nedělali. My jsme si žili svojí muzikou. Prostě nám tu akci zakázali. A kdo je trochu paličatá povaha a je tam upito, nemá rád policajty, tak vždycky někdo něco zakřičí. Pamatuju si jednu holku, jmenovala se Ivana Svobodová, kdy její manžel měl upito a začali ho strkat do auta. Tak ona šla bránit svého manžela. Dodneška vidím, jak ji policajt chytil za ty krásné blonďaté vlasy a praštil s ní o zem. Což druhý kamarád neunesl, rozběhl se a tomu policajtovi po chlapsku jednu natáhl. A hned utíkal a utíkal, neustále a rychle, protože věděl, že by bylo zle, kdyby ho chytli. Nikdo z nás ho nepráskl. Každý že nevíme, kdo to zrovna byl. Ale oni se mstili, tři kluci to odnesli kriminálem natvrdo.“

  • „Byla z naší strany ohromná opatrnost, protože se nevědělo, co udělá armáda. Ohromný zlom podle mě byl tehdy, když předseda strany šel promluvit do ČKD. Řekl, že si nenecháme od nějakých dětí něco diktovat. Tam ti zaměstnanci, dělníci, začali křičet: ‚My nejsme děti.‘ To oni pochopili, že to asi opravdu už je konec. Že dokud to bylo pár nějakých fóristů, co si něco vytvořili, studentů a umělců, to z nás strach neměli. Ale jak už viděli, že je to daleko širší a že za ty dělníky se nemůžou opřít, tak pak se teprve začalo vyjednávat. Nepamatuji si to přesně den po dni. Vím, že jsem do večera byl v kanceláři, přicházely nám různé letáčky, my je opisovali, kopírovali, vylepovali, roznášeli. Byla to spousta takové drobné práce, že jsem z toho byl celkem dost zahlcený. Při tom jsem ještě pracoval jako stavební dělník, studoval a uklízením si musel nadělávat. Neměl jsem v té době na nic jiného čas.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Jihlava, 23.08.2019

    (audio)
    délka: 02:07:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do dneška vidím, jak ji policajt chytil za vlasy a praštil s ní o zem

Zdeněk Kousal na fotografii v roce 2019
Zdeněk Kousal na fotografii v roce 2019
zdroj: z produkce Post Bellum

Zdeněk Kousal se narodil 24. prosince 1960 v Jihlavě. Vyučil se nástrojářem a pracoval v různých dělnických profesích. Po tvrdém zákroku komunistů proti kapele The Plastic People of the Universe se začal zajímat o underground, jezdil na koncerty a různá setkání nezávislé kultury. Sám opakovaně zažil tvrdé zásahy Sboru národní bezpečnosti proti těmto akcím. Stal se praktikujícím evangelíkem a v církvi se seznámil s lidmi z disentu. Zapojil se do různých iniciativ na podporu nespravedlivě stíhaných lidí a svobody ve společnosti. Stal se také členem Hnutí za občanskou svobodu, sbíral podpisy pod petici Tak dost! sepsané Ivanem Jirousem. Kvůli těmto svým aktivitám musel několikrát k výslechu na Státní bezpečnost. Po 17. listopadu 1989 se aktivně zapojil do jihlavského Občanského fóra (OF) a v kanceláři OF informoval lidi o aktuálním dění a jejich požadavcích vůči komunistické vládě. Po pádu totalitní moci se dále angažoval v OF. Dostudoval střední ekonomickou školu, podnikal v účetnictví a v roce 1999 nastoupil na místo fundraisera v Oblastní charitě Jihlava, kde pracuje dodnes.