Božena Kostihová

„Kolem Vánoc byl už Radim převezen do vyšetřovací vazby v Litoměřicích, přišel najednou dopis pro mého syna. Oni byli s farářem kamarádi. Dopis byl poslaný z Mostu a byl psaný tužkou. V té době za mnou přijel k nám domů major Fiedler. Přijel si pro psací stroj, který tehdy neodvezli. Ptala jsem se ho, jestli byl Radim v Mostě, protože mi přišel dopis z Mostu. Řekl mi, že ho poslal on sám, že ho měl Radim napsaný už ve věznici v Litoměřicích a že se ptal, jestli ho smí poslat. Tak ho prý vzal k sobě a hodil ho v Mostě do poštovní schránky. Radimovi pašoval do věznice i cigarety, poslala jsem mu nějaký načatý balíček z domova. Ale myslím, že kdybych mu bývala dala dvacet korun, že by mu je býval i koupil. Major Fiedler nebyl až taková svině. Pak jsem se dozvěděla, že měl problémy s alkoholem.“

„Takže jsme zajeli za hřbitov, já si vzala ty věci a dala jsem je Radimovi do auta. Nasedli jsme a halt, byli tam policisté. Radima kontrolovali a ptali se ho, proč má jedno razítko v řidičáku hnědé a ne černé. Radim odpověděl, že asi měli zrovna hnědý polštářek. Policista mu řekl, že pojedeme s nimi, že to musí prověřit. Tak jsme jeli na policii. Radima odvedli. A mě odvezli domů, byli asi čtyři. Stáli před bytem a já se zeptala, proč k nám jdou, že chci vidět nějaký papír – a oni vytáhli příkaz k domovní prohlídce. Viděla jméno knihařky, že je to kvůli ní, podpis prokurátora a razítko, to jsem věděla, že by tam mělo být. Tak jsem jim řekla, aby šli dál. Ten den moje děti byly nemocné, byly doma v posteli. Řekla jsem, ať jdou do svého pokoje, a postavila jsem na kávu. Měla jsem největší strach v životě. Nevěděla jsem, co bude, děti jsou tady, byl to šílený strach. Najednou si říkám, přeci jim nebudu vařit kávu. Tak jsem tu vodu vypla. Protože Radim u nás měl občas peníze, deset tisíc třeba, stačila jsem dceři říct, že v obýváku, v prvním šuplíku je obálka s penězi, ať je vezme k sobě. Tak je vzala a celý den tu obálku nosila za kalhotami. Nahrnuli rukavice a jeli po hrnečkách, po knížkách, občas něco sebrali. Sebrali třeba knihu Jacka Londona Bílý tesák a vedle toho byl Artur London Doznání, to tam nechali, protože si mysleli, že je to ten druhý London.“