Zdeněk Kolařík

* 1943

  • "Ještě Vám řeknu, proč zavřeli sedláka Galáře, komouši, on byl sedlák, měl koně. Přišli mu zrekvírovat hlavně koně, a že aby je vyvedl. On mu říká: 'Vy mi seberete koně a nechcete ještě, abych je omašlil? Tak si je vezměte, ne?' Jedna kobyla byla trošku divočejší, jak na ni sáhl, tak ho potahala po močovici, po hnoji po dvoře. Byl to okresní tajemník a to bylo příliš, to byl jeden z důvodů, proč ho zlikvidovali."

  • "Potom tam přišel augustinián - Bera se jmenoval. Ten si s těmi obyvateli vytvořil dobrý vztah, což se jim nehodilo do krámu, tak ho vyměnili. Dali tam faráře, říkali tomu, že to byly rychlokvašky. Byly Velikonoce, to vím jen z vyprávění od tety, a předvelikonoční zpovědi. Seděl v té zpovědnici, přišel šestiletý kluk, postavil se před zpovědnici a říká: 'Tatínku, maminka ti vzkazuje, aby jsi šel na snídani, že už déle čekat nebude.' To byl poprask - okamžitě srocení lidí a výměna toho a můj děda byl tehdy akorát v hospodě a on měl takovou hroznou průpovídku sice: 'Chudino, do zbraně!' On nemohl u té akce chybět, tak tam byl, měl popito, začal vyřvávat a byl týden v Hradišti. Tam se dostal do pazourů tomu Grebeníčkovi, ale za celou tu dobu nikdy se o tom nemluvilo."

  • "Rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili, nebyli pro to nadšení a on přivezl, to si pamatuju jako kluk dobře, velké, dřevěné kufry a na ty se nesmělo sáhnout. Mě jako kluka, jak už člověk rozum bral, to lákalo, co v těch kufrech je. Měl tam tesařské nářadí, byl tesař, a aby něco měl, aby zalepil oči rodičům, jel na Jesenicko, tam nakradl po barácích, co mohl - co zůstalo po Němcích. Hlavně zlato nakradl, jenomže to byl navíc ještě zarytý soudruh - komunista. Já, když si vzpomenu, v knihovně byla celá souprava - spisy Marxe, Engelse, Lenin. V obýváku visel obraz Gottwalda a Stalina."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 11.09.2025

    (audio)
    délka: 01:22:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

S invazí jsem nemohl souhlasit, z armády jsem odešel

Zdeněk Kolařík s otcem Emanuelem, 1944, Veselí nad Moravou
Zdeněk Kolařík s otcem Emanuelem, 1944, Veselí nad Moravou
zdroj: archív pamětníka

Zdeněk Kolařík přišel na svět 10. července 1943 ve Veselí nad Moravou jako jediné dítě manželů Anny roz. Randové a Emanuela Kolaříkových. Otec pracoval ve Veselí jako obuvnický mistr ve firmě Standard. Rodiče se brali za války, manželství se záhy rozpadlo kvůli otcově zálibě v pití. Matka se později podruhé vdala za Jaroslava Loveckého, který se roku 1947 vrátil z Argentiny. Se Zdeňkem neměli dobré vztahy, v podstatě jej od tří let vychovávali prarodiče z matčiny strany, s nimiž žili v jednom domě. Z druhého matčina manželství se narodilo dalších pět dětí. Dědeček Tomáš Randa vstoupil roku 1948 do KSČ. Zdeněk se roku 1961 vyučil zahradníkem. V osmnácti letech přijal nabídku vstupu do strany. Na vojnu, kterou prožil v letech 1962-1964 v Domažlicích, odcházel už jako kandidát členství v KSČ. Protože se nechtěl vracet k matce ani práci v zahradnictví, rozhodl se zůstat v armádě. Sloužil v Domažlicích a Hodoníně. Z armády odešel po invazi vojsk Varšavské smlouvy na naše území, na jaře 1969. Současně mu nebylo prodlouženo členství v KSČ. Pracoval pak u Československých drah, kde se vypracoval na pozici administrativního technika nákladní dopravy. Několik let žil v Praze, poté se vrátil na Moravu. V osmdesátých letech pomáhal tajně odesílat poštu z Arcibiskupského paláce v Praze, aby neprocházela kontrolou StB. Roku 2025 žil v Litovanech na Vysočině.