Pěvuše Kohoutová

* 1920

  • „To byla velká sláva, když přijel ten generál Patton s Marlene Dietrichovou, to bylo nádherné. Ale stalo se také to, že v Přešticích na školní zahradě dali stůl a museli tam přijít všichni Češi, kteří spolupracovali s Němci nebo to byli i Němci. Museli si vzít s sebou raneček se svým majetkem, jen to nejnutnější, jen málo. U toho stolu byly dvě ženy, které přišly z koncentračního tábora, a jak stáli v té řadě, tak museli jeden po druhém k tomu stolu jít, položit tam ten raneček, ty dvě ženy šly a každá z jedné strany boxovaly tu osobu. Byla tam matka s dcerou, ta dcera viděla, jak mlátí matku, tak křičela: ‚Mami!‘ Už jsme se na to nemohli dívat, tak jsme šli pryč. To byl jeden zážitek. Potom se Češi mstili na nevinných Němcích, kteří za nic nemohli. Lidi, kteří se Němcům klaněli, pak je mlátili. Všichni Němci nebyli stejní.“

  • „V roce 49 pan arcibiskup Beran poslal pastýřský list na všechny fary, vzápětí přišel telegram, že se nemá vydat. Ale manžel ho potom tajně na faru přenesl. Po čase se stalo, že přišli k manželovi na poštu a žádali po něm úkon, který on nechtěl splnit, protože řekl, že přísahal na poštovní tajemství. I když ví, že to odnese, ale nemůže to udělat. Řekl: ‚Já vím, že to nebude se mnou potom zrovna v pořádku.‘ A oni řekli: ‚Ne.‘ No, a uplynulo několik měsíců a manžel byl z vedoucího místa propuštěn a musel dělat zástupy po poštách v okolí a to dělal do určité doby. Po čase dostal výpověď vůbec z pošty a byl bez zaměstnání. Tak jsme hledali, kde by ho vzali.“

  • „Pak bylo těch 77 úředníků, kteří měli jít do dělnických profesí. A tak manžela určili, aby šel do dolů, ale jelikož měl brýle, tak ho dali do Škodovky k ponku. Nějaký čas dojížděl, ale bylo to dost daleko, tak si tam našel byt, v Plzni. Ale tam se netopilo, tak běhal po Plzni, aby se zahřál. Byl tam dva roky a nohy mu naběhly, tak mu doktor napsal, že už to dělat nemůže. Přišel novej pan ředitel, tak ho vzal zpátky na poštu.“ [Pamětnice naráží na takzvanou Akci 77. Ta byla vyhlášena v roce 1951 v souvislosti se zvýšením hospodářských úkolů, kdy průmysl požadoval desetitisíce nových pracovních sil. V rámci akce mělo být 77 000 – nikoliv 77 – úředníků přesunuto do výrobního procesu.]

  • Celé nahrávky
  • 1

    Klenčí pod Čerchovem, 06.06.2018

    (audio)
    délka: 41:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Leccos zlé bylo k něčemu dobré

Pěvuše Kohoutová za mlada
Pěvuše Kohoutová za mlada
zdroj: Archiv pamětnice

Pěvuše Kohoutová se narodila v roce 1920 v městečku Vysoké Veselí ve východních Čechách, kde její otec sloužil jako četník. Kvůli otcovu povolání se rodina často stěhovala, nejprve do Horního Starého Města u Trutnova a později do Kravařů u České Lípy, kde také zažila proměnu soužití Čechů a Němců po zabrání Sudet. Před válkou se rodina stěhovala do Přeštic, kde byl otec velitelem četnické stanice. Pamětnice se v Přešticích vdala, vzpomíná na průběh války, osvobození města generálem Pattonem, který sem přijel s Marlene Dietrichovou, ale i na události spojené s divokým odsunem Němců. Mezi lety 1945-1948 prožívala šťastné období v Klenčí pod Čerchovem, kde se manžel stal poštmistrem. Pěvuše Kohoutová vysvětluje tehdejší hierarchii poštovních úředníků, která byla po únorovém převratu změněna. V roce 1949 její manžel přes zákaz doručil na faru pastýřský list tehdejšího arcibiskupa a pozdějšího kardinála Josefa Berana a navíc odmítl vyzrazovat poštovní tajemství. Přišel o zaměstnání a byl přesunut do výrobního procesu v rámci takzvané Akce 77; byl zaměstnán nejprve ve Škodovce v Plzni, kde přežíval v nevytopeném bytě. Nakonec se vrátil na poštu do Klenčí, kde pracoval spolu s pamětnicí až do důchodu.