Milada Kohoutková

* 1954

  • „To byla taková bezmoc po tom koncertě – já bych to nazvala – samozřejmě jsme se báli… byla to taková bezmoc. Prostě nesvoboda. Co si to vůbec ti policajti dovolili. Hrozně to na nás zapůsobilo.“

  • „Maminka shodou okolností přijela z Prahy, a říkala, že to je hrozný, co se děje na tom nádraží, jak je tam všechny nahnali, jak je tam mlátili. Byla z toho úplně vyděšená, úplně v šoku, co se tam dělo na tom nádraží. A pak k nám, myslím druhý den, přišel domů nějaký kluk, nevím přesně, jak mě našel, chtěl poradit, jak se dostane domů do Prahy vlakem. Tak jsme ho odvedli na Severní zastávku, snad odjel dobře.“

  • „Jely jsme na ten koncert, byly jsme vevnitř v sále. Koncert vlastně ještě ani nezačal, nic se tam nedělo, prostě klid, pohoda. A pak tam vtrhli ti policajti a hlásili tlampačem: ,Opusťte sál!´ My tři jsme tam postávaly trošku bokem. A teď tam přijelo to auto, takové to větší - bílá dodávka, to vidím do dneška před očima. A teď to tam hnali tou cestou, všechny ty lidi dolů. To víte, dav, obrovský dav lidí. Ti nemohli rychle a oni s těmi obušky do nich, do těch posledních řad. A my, asi protože jsme byli místní, tak jsme tam stáli bokem. Ještě ten jeden policajt nám řekl: ,Jděte stranou´. A teď to tam hnali, otevřeli dveře u té dodávky, takže ještě zmenšili prostor, kudy ty lidi mohli jít – ti padali do stoky, mlátili to tam. My jsme potom utíkali přes obytnou část, tam na nás křičeli z balkónů: ,To jsou ty barový!´ Pak jsme se dostali nějakým autobusem zase do města. Tam jsme seděli v hospodě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 27.03.2025

    (audio)
    délka: 01:25:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ještě teď mám husí kůži

Milada Kohoutková, Krašovice, 2. pol. 70. let
Milada Kohoutková, Krašovice, 2. pol. 70. let
zdroj: Archiv pamětnice

Milada Kohoutková, rozená Pilátová, se narodila 6. června 1954 v Českých Budějovicích. Oba rodiče pracovali u dráhy, otec Václav Pilát jako elektrikář, matka Milada Pilátová jako průvodčí. V 70. letech se pamětnice stýkala s komunitou kolem českobudějovického undergroundu, navštěvovala čaje, koncerty a diskotéky. Už v Praze zažila koncert Plastic People of the Universe, jejichž vystoupení musela probíhat v utajení. V březnu 1974 se vydala na koncert do Rudolfova u Českých Budějovic, kde měli v hospodě Na Americe spolu s dalšími kapelami vystoupit právě Plastic People of the Universe. Stala se tam svědkyní brutálního zásahu bezpečnostních složek, při kterém byli mladí lidé biti obušky a hnáni kordonem ozbrojenců. Sama vyvázla bez újmy jen náhodou, ale zážitek v ní zanechal hlubokou stopu a pocit bezmoci vůči zvůli režimu. Po masakru Na Americe atmosféra ve městě ochladla a perzekuce mladých lidí, kteří byli pro svou výraznou vizáž označováni jako máničky, přitvrdila. V této době začala Milada Kohoutková jezdit do Krašovic, kde parta přátel vybudovala z chátrajícího statku tzv. undergroundový barák – místo setkávání lidí z pražského i českobudějovického okruhu. Ani mimo město ale neunikli pozornosti bezpečnostních složek. Policejní kontroly zažila jak v Krašovicích, tak v chatové osadě na Pražáku. Na konci 70. let se provdala a narodily se jí dvě děti. Na emigraci nikdy nepomýšlela. Sametovou revoluci prožila v Českých Budějovicích a pád režimu pro ni znamenal především úlevu a možnost svobodného cestování. V době natáčení rozhovoru (2025) žila v Českých Budějovicích.