Miroslav Kočica

* 1955  

  • „Já se dívám na ty dokumenty z války, co jsou každé pondělí v televizi, tak ty Minkovice přirovnávám k těm koncentračním táborům v Polsku a v Německu, to je to samé jako Minkovice. Ty komunisti to převzali přesně od nich, to je úplně stejné, jako přes šablonu. Akorát v té Osvětimi, že tam ty Židy jako pálili, tak to se tady nedělo, ale tady nás zase využívali na práci. Protože Rusko bylo ohromné, bižuterie, co se tam vyrobila, to všechno šlo do Ruska, prostě do těch rozvojových zemí. Oni nás potřebovali, proto tam nebyli žádní staří lidé, tam byli samí mladí, aby to pracovní tempo stíhali.“

  • „To byly galeje, to si člověk nedovede představit, když to nevidí... Brousili jsme sklo, to byla jablonecká bižuterie, ty korálky, to šlo někam do Ruska. Ti vězni tam, ti nebyli starší než třicet roků, starší by to nevydrželi, ten pracovní nápor. Tam se dřelo, dřelo, dřelo. To si nikdo nedovede představit, ty normy... Měli nějakou pobočku v Šahách na Slovensku, tahle firma, ta Preciosa, tak tam jezdili civilní pracovníci na nějaké kontroly a ten jeden nám říkal, jaký tam máme kontroly, tak říká, že u nás za takovou normu, co vy děláte, byste měli čtyři tisíce. To už byly velké peníze, tam měli poloviční normy. Tady tě chtěli fyzicky a psychicky zničit.“

  • „V pět hodin se vstávalo, šlo se na jídlo do ešusu do výdejny. Snídaně byla furt stejná: kafe a čtvrtka chleba. Ten, kdo plnil na sto procent, tak dostal přídavek, to byla jednička, dvojka, trojka. Přídavek na jedničku na stravu bylo třeba jedno vajíčko. Když plnil na trochu víc než na sto procent, tak dostal třeba vajíčko a čtvereček sýru. Kdo plnil na víc a měl trojku stravenku, tak dostal vajíčko, sýr a kousek špeku. Musel ten člověk dělat, jinak se nenajedl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hevlín, 09.09.2013

    (audio)
    délka: 01:50:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Hevlín, 24.10.2013

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Iron Curtain Stories
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věznice Minkovice byla stejná jako koncentrák

Miroslav Kočica
Miroslav Kočica
zdroj: Archiv pamětníka

Miroslav Kočica se narodil v roce 1955 ve Znojmě a celý život žije v Hevlíně v jižním cípu Moravy, těsně u hranic s Rakouskem. Matka mu brzy zemřela a otec se znovu oženil. Od mládí nasával atmosféru pohraničního pásma a neustálého nebezpečí. I jemu samému šlo o život - ve dvanácti letech ho pohraničníci postřelili do nohy, když si ho spletli s narušitelem. Ve dvaceti letech se rozhodl emigrovat. S kamarádem hodlali unést zemědělské letadlo typu Čmelák a přeletět s ním do Rakouska. Plán byl však vyzrazen a pamětník dostal za přípravu trestného činu pět let nepodmíněně, jež si odseděl v Minkovicích. Šlo o nechvalně proslulou věznici, kde vězni otrocky dřeli při výrobě proslavené československé bižuterie pro státní podnik Preciosa. Po propuštění se vrátil do Hevlína, kde žije dodnes. Má syna, který pracuje v Rakousku, a dceru, která je zdravotní sestrou.