Miroslav Kočica

„To byly galeje, to si člověk nedovede představit, když to nevidí... Brousili jsme sklo, to byla jablonecká bižuterie, ty korálky, to šlo někam do Ruska. Ti vězni tam, ti nebyli starší než třicet roků, starší by to nevydrželi, ten pracovní nápor. Tam se dřelo, dřelo, dřelo. To si nikdo nedovede představit, ty normy... Měli nějakou pobočku v Šahách na Slovensku, tahle firma, ta Preciosa, tak tam jezdili civilní pracovníci na nějaké kontroly a ten jeden nám říkal, jaký tam máme kontroly, tak říká, že u nás za takovou normu, co vy děláte, byste měli čtyři tisíce. To už byly velké peníze, tam měli poloviční normy. Tady tě chtěli fyzicky a psychicky zničit.“

„V pět hodin se vstávalo, šlo se na jídlo do ešusu do výdejny. Snídaně byla furt stejná: kafe a čtvrtka chleba. Ten, kdo plnil na sto procent, tak dostal přídavek, to byla jednička, dvojka, trojka. Přídavek na jedničku na stravu bylo třeba jedno vajíčko. Když plnil na trochu víc než na sto procent, tak dostal třeba vajíčko a čtvereček sýru. Kdo plnil na víc a měl trojku stravenku, tak dostal vajíčko, sýr a kousek špeku. Musel ten člověk dělat, jinak se nenajedl.“