Mgr. Josef Kavka

* 1930

  • „‘Pracovně politické hodnocení soudruha Josefa Kavky, narozeného 4. února 1930. Josef Kavka pracoval v národním podniku Průmstav Pardubice jako podnikový psycholog. Před rokem 1968 bylo z některých jeho náznaků a jednání zřejmé, že neměl v oblibě členy strany, od kterých se distancoval, a ani jeho mínění o KSČ nebylo příznivé. Naprosto ignoroval dělnické kádry.‘ O tom nic nevím, ale tak to bylo napsáno. Ještě bych měl dodat, že tato zpráva přišla v roce 1973, po stranické linii do té Příbrami, a ten personalista, ten potom podal žádost po podnikové linii zpátky do toho Průmstavu Pardubice a oni pak tohle za mnou poslali. ‚V roce 1968 se však zcela projevil jeho negativní postoj ke KSČ, jejíž vedoucí úlohu v naší společnosti neuznával. Deformace padesátých let jednoznačně přirovnával k bestialitě německého fašismu. Byl zastáncem neomezené demokracie a svobody. I pro vedení státu zastával principy buržoazní demokracie. Z výše uvedených postojů pak pramenil i záporný postoj k Sovětskému svazu, především se týkající období padesátých let a jeho deformací. Velmi příznivě přijímal v oné době filosofické a politické názory Ivana Svitáka, které také propagoval. V dubnu 1968, to znamená v době pražského jara, vystoupil na členské schůzi ROH, kde jednoznačně, zaujatě a ironicky hovořil, že vedoucí úloha strany ve státě nemá své opodstatnění, že vedoucí silou ve státě byla a musí být inteligence, a ne dělnická třída. Tuto svoji 'teorii' dokazoval na osudu pařížské komuny, jejím potření a zavedení pořádku. Tyto názory rozvíjel až do srpna 1968. Dnes, 21. srpna 1968, byl na podnikovém ředitelství jedním z organizátorů vlastní výroby a vylepování plakátů urážejících Sovětský svaz a vyvěšení černého praporu na budově ředitelství.'“

  • „Od Šedivin k nám přijeli do Kounova takzvaní národní hosté, což byly německé rodiny s celým svým majetkem na povozech tažených jedním nebo dvěma páry volů nebo koní. No a taky s nimi byl jeden traktor Lanz Bulldog, jednoválec, jako raritu si to pamatuju. Bylo těch zastřešených povozů asi kolem dvanácti, odhadem. Původem byli někde z východních oblastí, teď už nevím, jestli to bylo z oblasti Slezska, nebo dokonce z oblasti Královce, německého Königsbergu. Ale podstatné bylo, že prchali před Rudou armádou na západ a ubytováni byli asi pět dní v Rozkoši, v hospodě. Už tam není, protože velká voda ji vzala. Nicméně protektorátní úřady měly za úkol se o tyhlety lidi starat. To znamená, že starosta obce Kounova dostal příkaz, aby do sálu v té hospodě nechal navézt několik fůr slámy. A tam bydlely ty rodiny, asi těch přibližně 12 nebo 15 rodin. Další povinnost byla, že paní hospodská musela zařídit jednak vyvařování, a za druhé se vařila voda, aby se všichni, celé ty rodiny, mohly vykoupat, aby si mohly přeprat a podobně.“

  • „1948. To jsem prožíval v Broumově. Vzpomínám si na to, že někdy v tom roce 1948, v únoru, někdy kolem 28. února všechno osazenstvo broumovských závodů, to znamená, že především tam byly textilky, ale nejenom tohle, ale všichni ostatní přišli organizovaně v zástupech, procesí na hlavní náměstí broumovské. Obchody byly uzavřeny a i další zaměstnanci měli přijít na to náměstí a taky přišli. No a jak to vypadalo? Řečnili tam především funkcionáři KSČ a ROH a taky především, a to si pamatuju, taky soudruh Pytlík z krajského výboru KSČ z Hradce Králové. A opět všichni hovořili v tom smyslu, že podporovali ten takzvaný Vítězný únor v naší republice a potom všichni, nebo to osazenstvo z těch závodů, všichni provolávali hurá a slávu. Já jsem tam taky byl, ovšem já jsem byl jako ti ostatní, z toho malého podniku, tak jsem byl na chodníku. Ti lidi na chodnících, ti většinou mlčeli a dívali se buď zasmušile, nebo starostlivě, zatímco ta většina, která byla zařazená na té ploše náměstí, tak ti všichni halekali ve smyslu souhlasu s politikou v Praze.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lhota Netřeba, 22.02.2023

    (audio)
    délka: 53:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kvůli kádrovému posudku ho vyhodili z práce

Jako voják, 1950
Jako voják, 1950
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Kavka se narodil 4. února 1935 v Kounově. Na konci druhé světové války byl svědkem ústupu německých vojsk a obyvatel přes naše území. Vyučil se obchodním příručím. S rodiči se po válce přestěhoval do Broumova. Zde také sledoval únorový komunistický převrat v roce 1948. Během svého pobytu na vojně se rozhodl začít studovat. Vystudoval dálkově filozofii a psychologii, následně i jednooborovou psychologii. Dlouhá léta se živil jako podnikový psycholog. Po roce 1989 hodně cestoval. V roce 2023 žil v Podbřezí.