Helena Kašperová

"Kdybyste to měla říkat někomu, komu je osmnáct, co vám nejvíc vadilo na normalizačním Československu?"- "Ta dusná atmosféra. Že člověk přeneseně skoro nemohl dýchat a nikdo nevěděl, kam až to půjde. Nešlo se dívat na televizi, člověk se mohl upínat ke knížkám, k divadlu Semafor, ke kamarádům, protože to byla taková doba temna… Myslím, že je to nepřenosné, že se některé věci opravdu nedají slovy vyjádřit tak, aby to ten druhý pochopil. Bylo to, jako když žijeme v díře."

"Pan prezident Havel člověku neustále vyrážel dech tou svojí plachostí a jistou stydlivostí. Já jsem nezažila, že by někdy zakřičel, skoro vždycky za všechno poděkoval, a to nebylo jenom když byl nemocný. Ale měl takový rarášky v očích."

"V říjnu měl pan prezident Havel narozeniny a já jsem se snažila něco vymyslet a prosadit, tak jsem si vymyslela takovou blbinu, že jsem zavolala do Brna, kde byli nejslavnější ohněstrůjci, jestli by nepřijeli udělat ohňostroj. Protože co dát panu prezidentovi Havlovi k narozeninám?! Ten den pršelo a já jsem se s těma ohněstrůjcema domlouvala, že ty rakety nesmí být vyšší než jsou budovy Pražského hradu, aby novináři nepsali, že se tam dějou nějaké hrozné věci. Byli jsme domluveni, že Jirka Křižan přivede pana prezidenta Havla k oknu a vypukne ohňostroj v určitou dobu. Takže Jirka Křižan přišel s panem prezidentem k oknu, začal ohňostroj, všechno bylo krásný a pak pan prezident řekl: ‚Tak jsem si zase připadal jako za komunistů.‘ Nebyl to dobrej dárek."