František Kaberle

* 1951

  • „Jenom já a Eda Novák jsme se šli při našem angažmá v Japonsku v roce 1982 ubytovat s manažerem do hotelu Šinagawa Prince. Ostatní byli v company housu, asi deset minut pěšky od hotelu. Celý mančaft seděl přes den tím svým způsobem, my nemohli, měli jsme už zničené klouby. Pro ně byla zábavná místnost a jídelna. V noci si natáhli karimatky a spali na nich v jedné velikánské místnosti po pětadvaceti. Jen my dva byli v hotelu. Pamatuji si jako dneska, že jsme se ubytovávali a asi šestadvacetiletá holka, recepční, nám povídá: ‚Passport.‘ My jsme s Edou Novákem vytáhli passporty a ona povídá, připomínám, že byla šestadvacetiletá a letní olympiáda v Tokiu byla v roce 1964, ona vzala pasy a povídá: ‚A, Czechoslovakia. Věra Čáslavská!‘ A nám vytryskly slzy z očí.“

  • „V národním mužstvu to bylo podobné. Byli tam jako doprovod lidi, co hokeji ani nerozuměli, nikdy předtím jsme je skoro ani neviděli. Pořád jen šmírovali. Pamatuji si na mistrovství světa ve Vídni, když jsme šli ze stadionu do autobusu, bylo tam plno fanoušků. Jezdili tam přes Sportturist jako zájezd, jeho součástí byla návštěva hokeje. Chodili za námi. A různě jsme se podepisovali na leccos. A tohleto vočko, jak jsme jim říkali, nám vyčiňovalo: ‚Víte, co podepisujete? Vždyť tam může být z druhé strany Charta 77.‘ Říkali jsme jim: ‚My se o politiku nezajímáme, my jsme hokejisti.‘ Ale tohle jsme jim nemohli vymluvit.“

  • „Ten Kanadský pohár. V té době si Kanaďani mysleli, že hokej umí jen oni a ostatní svět že jsou takoví čudlové, co hrajou hokej s větví uřízlou ze stromu místo hokejky. Ještě než začal Kanadský pohár, hráli jsme s nimi jeden přípravný zápas. Přišel pan Gut, náš trenér, do kabiny z tiskové konference, když jsme se oblékali na trénink, a byl takový dost rozezlený na něj, byl to jinak decentní pán. Říká nám: ‚Kluci, teď jdu z tiskovky a ten Scotty Bowman…‘ To byl kanadský trenér, tam měl takové odpovědi. Když se ho novináři zeptali: Tak co, Scotty, co říkáš československému národnímu mužstvu, čerstvým mistrům světa z Katovic v květnu 1976? Pan Gut povídá: ‚No, on se Bowman zamyslel a povídá: No, mají hezké bílé dresy.‘ Dělali si z nás úplně srandu. Potom jsme s nimi v základní skupině hráli a porazili jsme je 1:0. Milan Nový dal vítězný gól a Vlado Dzurilla, náš brankář, co pochytal, to bylo neuvěřitelné. Pamatuji si, že zápas skončil a kanadští hráči si mysleli, že ještě něco bude, diváci taky. Bylo ticho jak v kostele. Prostě nevěřili, že nějací kluci tamhle z Československa, které je kolikrát menší než Kanada, tak že je porazili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.01.2020

    (audio)
    délka: 01:59:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Japonsku mi říkali Kaberle San

František Kaberle starší v dresu Poldi SONP Kladno
František Kaberle starší v dresu Poldi SONP Kladno
zdroj: archiv Františka Kaberleho

František Kaberle se narodil 6. srpna 1951 v Kladně. Rodiče pracovali jako prodavači, František měl mladší sestru Vilmu. V šesti letech začal bruslit, hrál také fotbal, ale v sedmnácti letech si zvolil hokej. Většinu kariéry nastupoval za prvoligové Kladno. Vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a v roce 1972 šel na vojnu do hokejové Dukly Jihlava. V roce 1974 s ní získal československý titul a probojoval se do reprezentace Československa. V letech 1975 až 1980 vyhrál pětkrát československý titul s Poldi SONP Kladno. S reprezentací slavil dva tituly mistrů světa v letech 1976 a 1977, v řadách národního týmu také hrál ve finále Kanadského poháru 1976, kde nakonec ČSSR podlehla domácí Kanadě. V letech 1973 a 1978 se Františkovi a jeho manželce Ludmile narodili synové František a Tomáš, oba se stali s československou reprezentací mistry světa a se svými kluby vyhráli Stanley Cup. Po skončení hráčské kariéry trénoval František Kaberle v Kladně mládež a v klubu pracoval také jako sekretář. V roce 2020 žil ve své rodné obci Velká Dobrá a byl v důchodu.