Jaroslava Jesenská

* 1942  

  • „Já jsem právě, když jsem v té Blatnici vedla to čé es em... Dnes je to myslím es es em nebo ještě jinak. Tak. Vždycky jsem velice pilně a poctivě posílala na okresní výbor čé es em do Hodonína hlášení o tom našem měsíčním... o té činnosti. A nevím, jestli jsem byla ojedinělá, která to tak poctivě tam posílala. Nebo proč si mě zase všimli a vytipovali. Zkrátka, najednou mě vytipovali a navrhli, ten okresní výbor čé es em v Hodoníně mě navrhl, na členku strany. Nebo na kandidátku napřed. A zároveň mně dělali ručitele na ten vstup do té strany. Takže já jsem se tenkrát dostala do té strany, jak se říká, jak slepý k houslím. Sama si myslím, že bych tam nevstoupila nikdy. A.“ – „Přemejšlela jste o tom, jestli tam půjdete, nebo to bylo jasný?“ – „Ne. Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Brala jsem to tak jak doposud všechny ty funkce. A stala jsem se tou členkou. A pak na to konto, nebo jestli to bylo ještě předtím, mě navrhli za členku okresní komise lidové kontroly a statistiky.“

  • „V roce devatenáct set šedesát osm, dvanáctého července, se mně, nebo se nám, narodil syn. Já jsem byla na mateřské dovolené. Manžel pracoval ve výzkumném ústavu Sigma. A z práce mně telefonoval: ,Pusť si rádio! Napadli nás Rusáci.‘ Já jsem se podivila, jak nás mohli napadnout naši bratři Rusáci. A on říká: ,Pusť si rádio a dozvíš se to.‘ Já jsem mu nevěřila. No ale bylo to tak. Pak samozřejmě všichni mysleli, že je to na chvilku. A místo toho z toho bylo půl života.“

  • „Vždycky na Kateřinu, dvacátého pátého listopadu, byly hody. A ty hody trvaly týden. A já jsem chodila ráda do školy, výborně jsem se učila, ale rodiče věděli, jak strašně ráda tančím. Tak mně nechtěli bránit a vždycky v době těch týdenních hodů mně napsali omluvenku do školy, že mám angínu. A já jsem ty týdenní hody protančila. Mezi prvními jsem přišla na zábavu a mezi posledními jsem z té zábavy odcházela. Takže takové jsem měla tolerantní rodiče. A já jsem taky asi pak byla tolerantní k těm svým dětem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 25.05.2020

    (audio)
    délka: 01:36:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve všem jsem viděla jen to dobré

Jaroslava Jesenská – dobová fotografie
Jaroslava Jesenská – dobová fotografie
zdroj: Archiv pamětnice

Jaroslava Jesenská, rozená Hanáková, se narodila 6. ledna 1942 v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Její otec Jan Hanák, ač soukromý zemědělec, vstoupil ihned po únorovém převratu v roce 1948 do komunistické strany. Někteří občané Blatnice však nadšení pro novou dobu nesdíleli a Hanákovým se začaly na vratech objevovat vápnem nakreslené šibenice. Do komunistické strany hned v osmnácti letech vstoupila také starší sestra pamětnice Marie. Když Jaroslava maturovala na Střední škole pedagogické v Kroměříži, vedla již v té době organizaci Československého svazu mládeže. Nabídka ke vstupu do strany přišla záhy po studiu. Jaroslava se stala členkou a díky tomu, že byla doporučena na dvouletou nástavbu v Pedagogickém institutu v Gottwaldově, i ředitelkou mateřské školy v Milokošti, místní části Veselí nad Moravou. V době, kdy do funkce nastoupila, jí bylo pouhých dvacet let. Její manžel Rostislav naopak s komunistickým režimem nesouzněl. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 si nechal narůst plnovous s odhodláním, že jej oholí, až okupanti odejdou. Ani Jaroslava prý okupaci neschvalovala a v knihovně měla indexové tituly autorů, jako například Alexandr Solženicyn či Milan Kundera. Její děti v období normalizace četly samizdatovou revue Vokno, poslouchaly písně Karla Kryla a vyznávaly módu tzv. závadové mládeže. Přes to všechno Jesenští žili v toleranci a souladu. Jaroslava do roku 1985 působila jako ředitelka mateřských škol a v letech 1986–1989 pracovala v Okresní odborové radě v Olomouci, v kabinetu odborářské výchovy. Po sametové revoluci si Jaroslava Jesenská dala dárek k Mezinárodnímu dni žen a z komunistické strany vystoupila.