Milada Jelínková

* 1937  

  • „To už bylo v 45. roce, tak to už esesáci utíkali a Němci utíkali, protože jsme bydleli ve Zborově, což je už kousek do Nových Hradů, a to už je přechod do Rakouska, takže tudy Němci utíkali. Pamatuju si, že přišlo asi, to jsem se ptala maminky, asi dvanáct esesáků a pamatuju si, že tu měli takový černý kapsičky. Maminka říkala, že to jsou granáty nebo co. A chtěli pít, tak jsme musely ke studni, protože studna byla venku na zahradě, vodovod žádnej nebyl. Tak jsme se musely všechny tři děti i maminka napít a oni po nás až tu vodu pili.“

  • „Byla to mladší paní s dvouma malýma, to dítě bylo malinkatý ještě tak asi dva tři roky, větší děťátko a jedna stará paní, takže to byla jedna rodina. Tak naši je vzali, protože jsme měli jenom chaloupku a dvě tři místnosti jenom, tak tatínek s maminkou je vzali domů. Co se dělo, to já už si nepamatuju, jelikož jsme musely jít asi spát, abysme všechno neviděly. A ráno se probudíme, protože vedle byla louka za zahradou a tam byli Rusáci. Teď ty lidi ty úplně byli nešťastný ty Němci, ty se hrozně báli, takže jsme měli uhlí, kůlničku na uhlí, tak to kus bylo volný, takže oni šli za to uhlí a tatínek z toho udělal takovou přehradu, takže oni mezi to uhlí a mezi nimi byl pes, zlej vlčák. No, ale Rusáci přišli do baráku a všechno bylo jejich. Ale pak se stalo to, že v noci teda tatínek ty Němce vzal a odvedl je do Budějovic na nádraží.“

  • „V 64. jsme dostali vízum přes pana známýho, který na tý kriminálce dělal, tak jsme dostali vízum tatínek, maminka, já a můj manžel. Děti jsme vzít nesměli, to byl zákaz, děti jsme vzít s sebou nesměli. No, a jeli jsme. Na hranicích jsme zůstali v autě a můj tatínek musel vystoupit a musel se na celnici svléct donaha a hledali, jestli nepřeváží zlato, tak se maminka dostala v tom 64. roce domů, kde viděla svoje sourozence, ale rodiče už byli mrtví, ty už neviděla a hřbitov už byl zamčenej, tak maminka tam stála u dveří a plakala, protože tam byla maminka pochovaná její a už tam nemohla, protože se dělal nový hřbitov.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    dům pamětnice v Květnici, 18.05.2017

    (audio)
    délka: 26:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kolem nás utíkali esesáci

Milada Jelínková
Milada Jelínková
zdroj: Pamět národa - Archiv

Milada Jelínková, rozená Maršíková, přišla na svět 28. září 1937 v Českých Budějovicích. Její otec byl Čech a maminka Francouzka. Za války rodina žila ve vsi Zborov u Nových Hradů. Otec byl totálně nasazen do Německa a v domku zůstala jen maminka se třemi dcerami. Na konci války schovávala matka na půdě Němce, který utekl z totálního nasazení. Během osvobozování republiky v roce 1945 schovávali Maršíkovi doma německou rodinu, které pomohli k útěku do Rakouska. V roce 1964 se rodině povedlo vyjet do Francie, kam se maminka dostala poprvé od roku 1937. Milada celý život pracovala v masně.