Jarmila Jarkovská

* 1924

  • „To bylo těžší... Sice ti Němci nedělali pardon... Kdo měl nějaký schovaný zásoby, když přišli na rekvizici, tak hospodáře postavili většinou na půdě na sýpce a tam ho zastřelili, bez řečí, hned. Tatínek měl to štěstí, že mluvil německy, on měl celý tři měšťanky v Německu. Protože děda ho dal někam do Broumova za plat k nějakýmu panu řídícímu do rodiny, a tak uměl výborně německy, tatínek. Tak když ta rekvizice přišla, no tak německy pozdravili, tatínek je německy pozdravil, a oni se na náspi otočili a šli pryč...“

  • „Přišel Mach – a protože bratr byl na tom zemědělským oddělení, tak si tykali – tak mu povídá: ‚Honzo!‘ To bylo takový příznivý jaro, takže Jenda všecko na poli tatínkovi udělal tím traktorem. A ten Mach otevřel vrata a povídá: ‚Tak Honzo, nechal jsem tě vyjet naposledy a teď si jdu pro ten traktor. No to víte – já spustila, maminka spustila: ‚Že se nestydíte, zloději hromský!‘ A on povídá: ‚To máte marný. Paní Koubníková z Předměřic na mě vzala sekyrku, a stejně to nepomohlo, nic nepořídila.‘“

  • „Tam to (kurz) bylo jedna ku pěti v tej záložně a tam to bylo nula. Tak jsem šla vyměnit 175 tisíc a přinesla jsem z toho sedm tisíc. A tatínek mně povídal: ‚Tak a teď se jdu voběsit. Ty seš na vdávání, bratr Jenda je na ženění, a nikde nic.‘ A já jsem povídala: ‚Tak to ne, tatínku.‘ Jednotka byla – jak se to jmenovalo za družstva – pracovní jednotka byla osum korun. (Pan Jarkovský, spoluobčan z Polánek: ‚Ano, na osmi korunách se začínalo na začátku roku a pak byly doplatky.‘) A tatínek povídal: ‚Tak a já se jdu voběsit.‘ A já mu povídala: ‚Tak to teda ne, tatínku! My tě uživíme!‘ Maminka už nemohla, ta měla vykloubenou páteř, tatínek byl o deset let starší než maminka, a já jsem povídala: ‚My tě, tatínku, uživíme...!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polánky nad Dědinou, Třebechovice, 04.10.2014

    (audio)
    délka: 01:59:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za pole bych letěla kdoví kam až

Dobové foto
Dobové foto
zdroj: Archiv pamětníka

Jarmila Jarkovská se narodila 17. dubna  1924 v rolnické rodině v obci Polánky na Třebechovicku. Vychodila obecnou školu a měšťanku. Druhá světová válka jí znemožnila další studium. Za války měli v hospodářství ubytovaného německého důstojníka. Po válce vynášely pozemky velmi pěkně, rodina však o všechno přišla v rámci kolektivizace a později při pádu měny. Pamětnice se ve třiatřiceti letech vdala za Jaromíra Jarkovského, obviněného z kulactví, který strávil dva měsíce ve vyšetřovací vazbě. Měli spolu dvě děti. V devadesátých letech získala rodina pozemky zpět.