Jiří Imlauf

* 1966  

  • „V tu chvíli jsem si říkal, že to člověk udělat nemá. Protože i kdyby to na ně uhrál a na nikoho nic neřekl, tak už jen tím je něčím zavázaný. To byla jedna z jejich nejmocnějších zbraní. Strach, že mě někdo někdy viděl tam jít. A to jsem tam nebyl vícekrát než desetkrát, na té vyšetřovně. Už jenom to, že je to chyba, je to špatně, to jsem věděl. Teď se tomu směju. Ta škola byla tak blbá a je tak strašně hloupé, že jsem kvůli studiu něco takového podstoupil, protože to za to nestojí.“

  • „Pak přišlo předvolání na úřadovnu v Ústí. Tam to začalo znova. To už byli dva. Ten, který se mnou mluvil v Žatci, byl takzvaně hodný a ten druhý zlý. Byl ostrý. Vysolil, že se může stát, že příští rok nepůjdu do školy. A začal tlačit, že se tomu můžu vyhnout. Nebyla řeč o spolupráci, o kategorii, ale že kdybych náhodou věděl o něčem protistátním, protirežimním, co se chystá, že to budou vědět ode mě, tak že nikomu neublížím. Ten zlej řekl, že to je moje jediná šance. Nevím, jak dlouho to trvalo. Vím, že jsem si řekl, že to uhraju. Že mám kamarády, o kterých přece nemůžu říct, že nadávali na to či ono a četli to a to. Že práskačem nebudu, ale že těmhle chlapům můžu cokoli namluvit. Tak jsem řekl, že jo. Po revoluci jsem zjistil, že to dělali i s mým kamarádem. Při dalším setkání chtěli, abych podepsal nějaký papír. Tak jsem podepsal. A to bylo ono.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 20.10.2015

    (audio)
    délka: 01:38:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Praha, 02.07.2016

    (audio)
    délka: 33:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dnes nechápu, jak jsem mohl spolupráci s StB podepsat

Jiří Imlauf se narodil 6. září 1966. Jeho matka byla úřednice a otec bývalý pilot Československé lidové armády, který musel v době normalizace od vojska odejít, protože při prověrkách neprojevil souhlas se sovětskou okupací. Živil se pak jako dělník na montážích. Pamětníkovým koníčkem byla hudba, byl fanouškem skupiny Beatles. Jako student pedagogické fakulty se vypravil v roce 1987 na vzpomínkovou akci ke zdi Johna Lennona do Prahy. Poté byl kontaktován StB. Při druhém výslechu po výhrůžkách, že bude vyloučen ze studia, podepsal spolupráci. Jeho úkolem bylo donášet na studenty a na lidi, se kterými se setkával při kulturních akcích a v restauracích. Jeho spolupráce s StB vyšla najevo po roce 1989. Působí jako učitel na základní škole, textař a muzikant, vede rockovou kapelu Houpací koně.