Bořivoj Hytych

„Jak jsem už řekl, měli jsme těch polí víc, takže můj otec byl prohlášen za kulaka a to s sebou neslo nepříjemné věci, hlavně v pozdějším věku. Měl jsem problémy se dostat na nějakou jakoukoli školu, i když jsem nebyl blbý, ale to tak bylo. Tehdy, to jste možná slyšeli i od jiných zdrojů než jenom ode mě, že s tím měli vždycky určité problémy. Náhodou se to nějak podařilo, páč všichni nebyli takoví papaláši komunističtí, jak se říkalo. Tak jsem dostudoval a přešel jsem pracovat do spořitelny. Takže já jsem byl likvidantem, tak jsem přicházel ke styku s veřejností. A to se některým papalášům nehodilo. Měl negativní vliv na výchovu socialistického člověka. Takže dopadlo to velice špatně, po roce a půl jsem byl vyhozen. Ředitel mě vyhodil, potom se musel omluvit. Říkal: ‘Já za to nemohu, měl jsem to nařízeno‘. Takže jsem se musel poohlížet po něčem jiném.“

„Možná to slyšíte, někdy se to objevuje. Dřív se to tutlalo, nebo se o tom moc nemluvilo. Ty vztahy se strašně zhoršily. Dřív každý věděl, že buď je Němec, nebo je Čech, ale tam se to vyjádřilo. Dokonce tam došlo k tomu, že sousedy, které znali, tak museli jít z domu ven a hnali je do Vyškova, do tzv. koncentračního tábora. Tam byl zámek – a ještě je – a tam byli tito lidé ubytováni a museli chodit pracovat, kde bylo potřeba. Ti lidé se k tomu postavili, čeští lidé, velice špatně. Oni tito lidé za nic nemohli. Byl Němec, dobře, ale nemohl za to, co dělal Hitler. Oni vzájemně spolu spolupracovali celou válku. Vzájemně si vypomáhali, když někdo měl koně a ten neměl, takže mu vypomohl, ať to byl Čech nebo Němec. Taková situace, to není nic nového, to bylo běžné. Ale pak se ta situace strašně zhoršila. Tam se ukázaly lidské charaktery. Na to se těžko vzpomíná, to není dobrá vzpomínka na tyto věci. A jsou to lidé, které i já jsem znal.“