Jaroslav Hýbner

* 1963  

  • „Přišli jsme do baráku. Z jedné strany stál sám, byla proluka a potom okno, vrata a pak další dvě okna a bylo to na patro. Teď se otevřela vrata do průjezdu a pak byla ještě jedna vrata na dvůr. To jsem si říkal, že kdybych někdy natočil film, tak to by byl úvod. Teď se ta vrata s vrzáním otevřela - a celý dvůr zarostlý kopřivami a uprostřed pěšinka a stál tam ořech a v tom ořechu byla zarostlá pila, jak ho chtěli skácet. Ptali jsme se Ludvy, co to je? - ‚Ale, brácha ho chtěl skácet a pak přišli kluci, ať jde na zábavu, tak to zůstalo tak.‘ A ta dřevěná rámová pila tam za několik roků v tom ořechu zarostla. To bylo něco krásného. A z toho byla chodbička a tam byl hnoják a na něm dřevěný záchod. A teď ztama vyběhl pes, který tam přebýval. Hnojník se mu říkalo. Ten tam potom s námi žil. Bylo to něco úžasného. Na té chalupě jsme prožili krásný rok. Mám dojem 1985.“

  • „Dělali jsme ještě různé výstavy třeba tady po okolí. Tenkrát to byly obrovské policejní manévry. Našli jsme nějakou knížku a tady byl nějaký Havel Drastil, husitský hejtman, který tady měl hrádek. Bylo tam to 'Havel'. A my jsme se rozhodli, že mu odhalíme bustu, památník. Vyrobili jsme takovou bustu z betonu, namaskovalo se to a tady na Bezměráku [rybník] že uděláme výstavu a bude se tam akusticky hrát. Nazývali jsme to Havel Drastil. Udělal se katalog. Byla tady spousta fotografů, malířů a lidí, co tohle dělali. Navozili jsme tam nějaké bečky. Tehdy jsme měli poníky a navozili jsme to tam na vozech po polních cestách. V sobotu ráno jsme tam jeli, vezli jsme tam kotle, všechno. A teď to začalo. Vlak z Kojetína nezastavoval v Bezděkově a jen projížděl. Všechny cesty byly obestoupené. Byli tam kriminalisté severomoravští, jihomoravští, no všeci. Teď jsme tam přijeli, a že tam nesmíme. Byla tam vyhlášena nějaká chráněná rezervace, takže na Bezměrov byl zakázaný přístup. Takže nakonec jsme se přes louku polními cestami ztama stáhli. A teď jak bydlím, tak naproti mně asi 200 metrů je takový hájek. Tam jsme to přestěhovali a proběhlo to tady v Kojetíně a to oni nevěděli. Oni furt hlídali Bezměrák. A to byla tenkrát taky krásná výstava.“

  • „Tady ty Akustiády, to bylo dobré. Ta naše skupina asi sedmi lidí z Kojetína jsme každý měsíc z výplaty dávali každý stovku. Z toho jsme pak kupovali sudy s pivem, kupovalo se maso na guláš a všechno se to tam odvezlo. Uvařily se tam dva kotle guláše, pivo bylo zadarmo. My jsme investovali, aby nikdo nic nemusel platit. Jarin Pavelka tehdy dělal u ČSAD. Jezdil tam na technoplynu. Takže vždycky jsme to tam dovezli Avií. Hrálo se tam akusticky, nějaká divadla tam proběhla, kapely, písničkáři. Tam to bylo dobré. Nikdy nás tam policajti nerozprášili. Proběhly tam snad všechny ročníky. Nevím teda, jak to bylo utajené, nebo se jim tam nechtělo takový kus šlapat, protože se tam špatně vyjíždělo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kojetín, 10.05.2021

    (audio)
    délka: 02:37:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Uvařily se tam dva kotle guláše, pivo bylo zadarmo

Jaroslav Hýbner
Jaroslav Hýbner
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Hýbner se narodil 28. července 1963 v Přerově. S rodiči bydlel v Kojetíně, kde se také zapojil do tamní undergroundové komunity. S přáteli ve městě a okolí v osmdesátých letech pořádali tajné hudební festivaly Lennoniáda a Akustiáda nebo několik unikátních uměleckých výstav. Působil v divadelním souboru Hurvínkova koloběžka, s nímž s přáteli vystoupili na undergroundových festivalech. Zažil několik zásahů policejních složek a opakovaně se ocital ve služebně Sboru národní bezpečnosti. Podepsal a také šířil několik protirežimních petic jako například Několik vět, a doma tajně přes průklepový papír přepisoval komunistickým režimem zakázanou literaturu a samizdaty. V listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra v Kojetíně a také jeho prvním mluvčím. Z Občanského fóra ale po nějakém čase odešel a v roce 1991 spoluzakládal Občanskou demokratickou stranu v Kojetíně a i v době pořízení rozhovoru v roce 2021 byl jejím místním předsedou. S manželkou Klárou má čtyři děti – Jana, Jaroslavu, Kláru a Jakuba.