„Vůbec nikdy farářem nebyl [otec]. Protože on začal pracovat jako středoškolský profesor na prvním státním gymnáziu v Prešově. Učil tam dějiny a ještě něco, co mu přidali, a v padesátém roce ho propustili, že nepodepsal pravoslaví. A začala ta jeho pouť po všelijakých zaměstnáních. Vím, že dostal umístěnku do Loun. Louny z Prešova, někde Sudety, nebo co to je…! Ale v těch Lounech, nějaký vedoucí tam byl, a říká: ,Já vás nepotřebuji. Na co, vždyť nic neumíte…‘ Tak ho poslali zpět, že oni nic nepotřebují. Nevím, jak dlouho tam byl, pár měsíců. Dlouho tam nebyl v těch Lounech. No, a pak vím, že pracoval: strojírny Prakovce, na Slovensku. No, a my jsme stále byli v Prešově, bydleli, jako rodina. Jeho tak přesouvali všelijak, ale nám dali pokoj. Ale pak přišlo, že celá rodina se musí vystěhovat.“
„Takže byli velmi zklamaní, tak začali na mě útočit. Tak dobře útočit… Ale pak když přišlo k svěcení, jak se říká ,k lámání chleba‘, tak přišli, vešli do katedrály a začali tam řvát. Plakáty, že já jsem spolupracovník estébák a tak dále. A zdůvodňovali to: ,Tak vy jste doktor přírodních věd a kandidát věd a za komunismu nemohl být nikdo doktorem přírodních věd a kandidátem, kdo nebyl spolupracovníkem StB.‘ To byl důvod, to mělo logiku… No tak, těžko se proti takové logice argumentuje. Takže tam řvali, a my jsme museli jít do vedlejšího kostela. Jsme je nechali v mé katedrále, ale tam jsou dva kostely spojené, tam se dá z jednoho projít do druhého. Takže tam jsem byl svěcen, ne ve svém, v katedrále, ale jak dneska říkáme ,u Halíka‘.“
„Nejlepší byl náš ředitel, Anton Repka. Já jsem se hlásil do semináře, už tehdá. Pak mě nevzali, samozřejmě, ale to jsem oficiálně podal žádost, a to ještě řeckokatolická církev nebyla povolená, takže já do katolického do Bratislavy. No a nevím, jak se on dověděl. A jednou jsem šel do školy, šel kolem mě a říká: ,Tak Hučko, tak vy jste podal přihlášku na teologii. Ano. Tak když přijde StB se na vás ptát, tak já to nikomu nebudu říkat.‘ Jakože mi zařídí, aby se to nerozšířilo dál. Sice mě pak nevzali, ale to je jedno. Ale věděl jsem přes kněze, on byl v jedné vesnici tam, že jeho děti chodí na náboženství taky. On byl bývalý františkán předtím. To jsou takové všelijaké paradoxy, které v té době vznikaly. Že tam, kde by člověk nečekal, tak tam najde pomoc, a kde by čekal pomoc, tak tam nenajde.“
„To je teď otázka, která se šíří, a o které se diskutuje na mnoha fórech. Já jsem také slyšel v rozhlase, nebo kde o tom uvažovali, jak je to s tou umělou inteligencí. Je strach, že nás všechny ovládne, ta umělá inteligence, že nás přinutí dělat některé věci, které ta umělá inteligence považuje za správné. Ale, že tam musí být i lidský mozek, lidská vůle, a nemůže vše nechat na umělé inteligenci. Protože umělá inteligence ta nemá srdce, ta nemiluje. Ta dělá, co je věcně správné, a bude se podle toho řídit, ale tam musí být i odpouštění, milosrdenství, a tato inteligence milosrdenství nezná, a z toho je strach. Musí mít srdce a to umělá inteligence nemá, má jenom mozek, ale nemá srdce.“
Ladislav Hučko se narodil 16. února 1948 v Prešově manželům Ladislavu a Šarlotě Hučkovým. Otec byl řeckokatolickým knězem, jenž po násilném zrušení církve v roce 1950 odmítl přestoupit na pravoslaví. Trestem se pro něj stala ztráta zaměstnání a nucené stěhování za prací po různých koutech republiky. Když pamětník po maturitě na prešovském gymnáziu nebyl přijat na teologii, nastoupil studia na přírodovědecké fakultě v Košicích. Poté na fakultě krátce působil, než ji musel pro své náboženské postoje opustit. Zaměstnání našel ve výzkumu v oblasti těžby ropy a plynu v Bratislavě. Aktivně se účastnil života neformálních náboženských skupin a stal se členem ekumenicky otevřeného katolického hnutí Fokoláre. Krátce po sametové revoluci nastoupil teologická studia na Papežské Lateránské univerzitě v Římě. Kněžské svěcení přijal v roce 1996 z rukou biskupa Křiževacké eparchie v Chorvatsku. Po návratu z římských studií vykonával duchovní službu, vyučoval teologii na Teologickém institutu v Košicích a zasloužil se o vznik teologického časopisu Verba Theologica. V roce 2003 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován apoštolským exarchou pro katolíky byzantského obřadu v České republice. V roce 2023 žil v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
