Marie Hrudníková

* 1933

  • "To jsme šli vždycky ráno do školy a tam je zámek v Červených Pečkách. A tam stáli vojáci s puškami a my museli chodit okolo dolů do školy přes náměstíčko. A báli jsme se, protože jsme byly malé děti. A zpátky zase. Jenže potom nás vyhodili ze školy. My jsme se chodili učit po hospodách, neměli jsme kde. A naši pěknou školu nám vzali. Tam se usídlil Hitlerjugend, to jsou ti mladí Němci. To bylo hrozné, nemohli jsme ve své škole být. Mám špatné vzpomínky. Ale museli jsme to přežít."

  • "On pomáhal hodně partyzánům, byl ještě na Moravě, ještě svobodný, to mu bylo sedmnáct let. Byl bojovník za svobodu za první války. Potom asi ještě pět let, než umřel, ho vyznamenali, že je vojenským veteránem. On byl dobrý. Nebál se, chodil do toho, dával partyzánům jídlo nebo zbraně jim tam také nosil. Protože byl na Moravě a tam jsou lesy, tak do těch lesů, aby mohli... Bylo to pěkné, ale už bych tu válku nechtěla prožít."

  • "Když byla ta válka, tak ještě ke konci, v roce 1945 byl konec, tak v roce 1944 odvedli našeho strýce, mé maminky bratra. Rok předtím, než to mělo skončit. Ty, co nebyli ženatí, ty svobodné, odvezli do Německa. A on tam chudák zahynul. Ale proč – byli tam nasazeni do továrny, kde se dělaly zbraně pro Němce. A oni tam udělali nálet a všichni tam, chudáci, zahynuli. Ani my nevíme, kde vůbec je náš strýc, takový hodný, bylo mu třicet jedna roků. To nás poznamenalo hodně. Ale má v Pečkách takovou destičku na náměstí. Je to smutné."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kolín, 06.04.2024

    (audio)
    délka: 48:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Druhá světová válka? Museli jsme to přežít

Marie Hrudníková, 1955
Marie Hrudníková, 1955
zdroj: Archiv Marie Hrudníkové

Marie Hrudníková, rozená Menclová, se narodila 10. května 1933 v Kolíně a její dětství bylo poznamenáno nacistickou okupací. Školu v Červených Pečkách, kterou navštěvovala, obsadili Němci a ona se se spolužáky učila například po hospodách. Její strýc byl v roce 1944 odveden na práci do Německa, zahynul při náletu. Cvičila v Sokole, v roce 1948 se zúčastnila XI. všesokolského sletu v Praze. V Kolíně vystudovala střední školu a stala se zdravotní sestrou. Její manžel byl válečný veterán, za druhé světové války pomáhal na Moravě partyzánům. V roce 2024 žila v Kolíně.