„To jsme se vrátili tu středu a v pátek potom byla ta demonstrace v Praze. A pak nějak už v neděli a v pondělí jsme se sešli na fakultě, vyhlásili jsme stávku, že jsme se připojili k té iniciativě studentů. Oznámili jsme děkanovi, že už tam nemusí jezdit, že už ho jako nechceme na fakultě, takže to bylo takový to... Začali jsme vlastně i v tom okresním městě, v Litoměřicích, vlastně připravovat takové nějaké akce... my jsme nějaký takový ten výbor, že shodou okolností jsem byl nějak vybrán, že jsem taky spolu ještě s dalšími dvěma studenty, jsme se rozhodli, že uděláme takovou akci, že pozveme jako i policii a okresní výbor KSČ a město na tu akci ve středu. Tak já jsem byl v té trojici, která šla na město, tam nás přijali, uvařili kafe, starosta nebo tehdy předseda národního výboru, že jo. Tak tam jsem byl jako, řekněme, na úrovni. Pak jsme šli k policajtům, tak policajti, ty nás vzali dovnitř do toho, na to okresní ředitelství nebo tehdy, nevím, jak se to jmenovalo – a demonstrace síly. Tam prostě, jak jsme tam seděli a čekali, tak oni chodili fasovat štíty a helmy a obušky. Člověk se tomu dneska směje, ale to byla demonstrace síly.“
„Samozřejmě byli jsme, i co se týká, jako bohoslovci nebo vůbec, když jsme měli nějaký kontakt i na pana opata Víta Tajovského a na ty řádové, na tu organizaci premonstrátského řádu, tak člověk byl vždycky nějak v tom hledáčku Státní bezpečnosti. Nebo v takovém stálém nebezpečí, že to nějak vyjde najevo a že z toho mohou být nějaké těžkosti. Ale to byl člověk mladý, tak si to až tak moc nepřipouštěl.“
„Od svých dvanácti let jsem měl už takovou tu touhu stát se knězem, protože v té době v naší obci – a byl teda ze sousedního domu – byl jeden, který dokončil studium teologické fakulty a byl vysvěcen na kněze, byl na svěcení v Praze, v katedrále pak měl primici. A to už mě tehdy nějak oslovilo, že to mohla být taky moje cesta, moje, takový ten životní úkol.“
Pavel Adamec, řeholním jménem Hroznata, se narodil 8. března 1963 v Havlíčkově Brodě do křesťanské rodiny. Dětství strávil v obci Věž na Vysočině. Již od svých dvanácti let toužil stát se knězem. Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a nastoupil na stavební fakultu. V prvním ročníku ze školy odešel a v roce 1983 nastoupil na Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích. O rok později vstoupil do premonstrátského řádu a účastnil se tajných schůzek. V letech 1985–1987 absolvoval povinnou vojenskou službu ve Spišské Nové Vsi na Slovensku. V listopadu 1989 se účastnil svatořečení Anežky České v Římě. Po návratu se zapojil do studentské stávky a dalších aktivit na podporu změny režimu. Dne 9. března 1990 složil Pavel Hroznata Adamec v želivském kostele Narození Panny Marie slavné sliby a v témže roce byl vysvěcen na kněze. V červenci 1990 se stal převorem Želivského kláštera a posléze farářem. Od roku 2004 spravoval farnosti Heřmanův Městec, Morašice a Vápenný Podol. V srpnu 2009 byl ustanoven administrátorem v Havlíčkově Brodě. Od roku 2017 působil jako vikář v Humpolci, kde žil i v roce 2023. Zemřel 12. února 2026.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
