František Hromek

* 1932  

  • "Já tomu říkám zakuklení. Ty rodiny se zakuklily samy do sebe. Něco se vyprávělo v rodině večer při večeři nebo při obědě a táta potom řekl: 'Ale děcka, ne abyste to vykládali venku, to, co si vykládáme tady!' A rostla generace, ať si to připouštíme, nebo nepřipouštíme, kde něco jiného jsme měli v mysli a něco jiného jsme měli v hubě. A to poškodilo ty vztahy mezilidské natolik, že s tím budeme ještě bojovat."

  • "Když mě jmenovali vedoucím pecí v Nové Huti, tak podmínkou bylo, že se stanu členem strany. Se za to můžu omluvit nebo nemusím se omlouvat, ale můj tatínek byl funkcionářem sociální demokracie a odmítl při slučovacím sjezdu komunistů se sociální demokracií tam vstoupit. Mně teda říkal: 'Podívej se, když je to jedna nezbytná podmínka, tak když tam vstoupíš, snaž se zůstat slušným člověkem.' Takže já se můžu omluvit za ten můj vstup, ale můžu prohlásit, že jsem nikdy nikomu neublížil. Naopak jsme vytvořili jádro kamarádů, kteří také byli ve straně, a když se to vyhrotilo po osmašedesátém roce po vstupu vojsk, tak moji kolegové se dali na tu stranu, která byla proti tomu vstupu těch vojsk."

  • "Roku 1948, to jsem měl 16 let. To byl poslední všesokolský slet. Tam jsem cvičil jako dorostenec, starší. Zúčastnil jsem se lehkoatletických závodů. Tam jsem byl třetí. Za odměnu jsem, ale to už jsem vám vyprávěl, jak jsem se setkal s tím strýčkem z Argentiny. No tak jsme měli slavnostní pochod, dorostenci a dorostenky. Byla tam tribuna, soudruh Gottwald a soudruh Zápotocký tam seděli na tribuně. My jak jsme pochodovali, tak jsme odvrátili zraky od tribuny doleva. Skandovali jsme: 'Bez Beneše, Masaryka není žádná republika!' No průser z toho byl jak hrom. Po sletu to zavírali celé, to vedení, Hřebík a spol., toho Sokola."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 18.05.2021

    (audio)
    délka: 02:07:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyrostla nám generace, která si něco jiného myslela a něco jiného říkala. S tím budeme bojovat ještě dlouho

František Hromek se narodil 11. února 1932 v Moravské Nové Vsi. Od raného dětství se aktivně věnoval folklorní hudbě. Krátce po válce byl součástí dětské delegace, kterou přijal ve Vladislavském sále prezident Edvard Beneš. V roce 1948 se účastnil posledního všesokolského sletu. Vzpomíná na nucenou kolektivizaci na venkově a zničení selského stavu. Po absolvování gymnázia v Břeclavi odešel pamětník studovat na Vysokou školu báňskou do Ostravy. Tam spolu s dalšími studenty založil Soubor písní a tanců Vysoké školy báňské, se kterým absolvoval desítky koncertů po celém kraji. Ze souboru později vznikl známý soubor cimbálové muziky Technik. V roce 1960 František Hromek vstoupil do komunistické strany. Pracoval ve Vítkovických železárnách a v roce 1962 se stal vedoucím Nové ocelárny Vítkovických železáren. V roce 1968 vyjádřil nesouhlas s okupací. Byl sesazen z vedoucí pozice a o rok později vyloučen ze strany. V železárnách zůstal pracovat až do sametové revoluce v oddělení výzkumu. Po revoluci se stal na několik let generálním ředitelem železáren. I v roce 2021 se aktivně účastnil věcí veřejných.