Libuše Hrdinová

* 1929  

  • „Už to bylo přes mez, co se přijímalo, co Husák prosazoval, co chtěl udělat. Tak já jsem v září 1969 rezignovala na všechny funkce. Odešla jsem jak z Ústředního výboru KSČ, tak z Městského výboru. Ale nevystoupila jsem ze strany. A víte proč? Protože jsem chtěla čekat, až mne vyloučí. Protože jedině potom bylo vidět, že já [nesouhlasím]. Někdo vystoupil ze strany, aby neškodil… Já jsem chtěla, aby mne vyloučili, protože jsem nesouhlasila s tou politikou. O to šlo. A také k tomu pochopitelně došlo.“

  • „Někdo mne volal z 5. brány, kterou jsme vcházeli do Lokomotivky, že jsem ztratila závodní průkaz. Já mu odpověděla: ‚Já ho mám u sebe. Nic jsem neztratila.‘ On říkal: ‚Okamžitě přijďte. Tady máme nějaké stížnosti. Okamžitě přijďte!‘ Tak jsem se oblékla a šla jsem. Zrovna jsem slavila narozeniny, seděli jsme tam [s kolegy]. Řekla jsem jim: ‚Prosím, ukliďte tady věci. Mně se to nelíbí…‘ Sotva jsem vyšla na hlavní silnici, která vedla k 5. bráně, přišel ke mně chlap. Popadl mne. Hodili mne do auta a odvezli do borské věznice. Tam jsem byla od jedné hodiny do devíti večer. Řekla jsem jim, aby mne odvezli zpátky do Lokomotivky pro věci. Odvezli mne zpátky. Já jsem si vzala své věci a potom jsem jela domů. Manžel samozřejmě nic nevěděl. Nevěděl, kde jsem, co dělám… To byl první takový zážitek.“

  • „[Estébáci] dělali provokace. Třeba: Já jsem už dávno měla Chartu 77 u sebe a zjistila jsem, že mi ji někdo hodil do schránky. Takže jsem ji vzala, a když mě potom pozvali na výslech, tak jsem jim ji vrátila. Řekla jsem jim: ‚Tady máte Chartu.‘ Protože jsem věděla, že to byla provokace z jejich strany. Nebo další věc: Spojovatelka mi volala, že se mnou potřebuje mluvit někdo ze Západního Berlína. Já jsem řekla: ‚Já tam nikoho neznám.‘ A položila jsem telefon. Za chvíli zase: ‚Máte tady spojení. Musíte to vzít!‘ Zase jsem to položila. Pak už jsem se naštvala a vyvěsila jsem telefon. A za chvíli tam byl estébák: ‚Copak vám nejde telefon?‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 23.08.2017

    (audio)
    délka: 01:19:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Plzeň, 22.01.2018

    (audio)
    délka: 01:10:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Plzeň, 12.07.2018

    (audio)
    délka: 15:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z členky předsednictva ÚV KSČ „nepřátelskou osobou“

Libuše Hrdinová v roce 1968
Libuše Hrdinová v roce 1968
zdroj: archiv pamětnice

Libuše Hrdinová se narodila 10. dubna 1929 v Plzni. Vyrůstala ve Starém Plzenci. Vystudovala Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Plzni. Po maturitě nastoupila do Škodových závodů. Pracovala v konstrukci jeřábů a později v odborné výchově, kde školila zaměstnance podniku. Již v 18 letech vstoupila do Komunistické strany Československa. Postupně stoupala ve stranickém žebříčku až na samý vrchol – Městský výbor KSČ, předsednictvo Městského výboru. V roce 1966 vystoupila jako delegátka na XIII. sjezdu KSČ a byla zvolena do Ústředního výboru KSČ. V srpnu 1968 důrazně odsoudila sovětskou okupaci Československa. Na Vysočanském sjezdu v srpnu 1968 ji zvolili členkou nejvyššího mocenského orgánu předsednictva ÚV KSČ. Postoje Vysočanského sjezdu prezentovala i na sjezdu Komunistické strany Slovenska v Bratislavě. V září 1969 rezignovala na všechny funkce, protože nesouhlasila s Husákovou politikou. Následně ji vyloučili z KSČ a stala se nežádoucí osobou. Pracovala v Lokomotivce ve Škodovce, ale měla zastavenou kariéru. Vyslýchala a sledovala ji Státní bezpečnost. Manžela vyhodili ze zaměstnání, dcery měly problémy se studiem. V 80. letech se zapojila do Obrody – Klubu za socialistickou přestavbu. Po roce 1989 již nebyla politicky aktivní, soustředila se na rodinný život.