Ing. Eva Hozmanová

* 1941  

  • „No, a jeden kolega mně dal kalendárium z dubna 69. Aniž bych si to prohlídla, že jo, pochopitelně, tak ani nevím, jestli bych na to zareagovala, tak jsem to tam vyvěsila někdy v 77., v dubnu, což byl průšvih. Kdyby to bylo dřív, tak to asi tak velkej průšvih nebyl. A tam bylo, že 30. dubna se narodil Miloš Disman, kterej vychoval tak vynikající žáky, jako byl Karel Kyncl a Pavel Kohout. A někdo to odnesl nahoru řediteli a byl z toho velkej průšvih tenkrát. Sice, vyslýchali mě nahoře, kdo mi to dal, a já jsem tam akorát brečela. Jak říkám, kolegu jsem nechtěla prozradit, tak co jsem měla dělat... A tak nakonec to ještě dopadlo dobře, akorát jsem měla do toho devětaosmdesátýho roku absolutně zakázanej postup, nedostala jsem za těch dvanáct roků vlastně ani korunu přidáno. Ale měla jsem velký štěstí, že ten kádrovák, kterej tam byl, tak ten byl takovej mírnější. Ten druhej byl zrovna v tý době tři měsíce v lázních. A pak jsem se doslechla od kamaráda – ale až v devětaosmdesátým – že by mě bejval na hodinu vyhodil. Ale říkám, nedala jsem to tam záměrně. No, ale největší legrace na tom je ta, že mně tu nástěnku nechali, protože vrchního dohlížitele nad těma nástěnkama dělal právě ten můj šéf.“

  • „No, byla jsem doma, protože jsem měla v podstatě šestiletý dítě, že jo. Ale pamatuju se na to, asi jsme nespali, z nějakýho důvodu, asi už jsme slyšeli ta letadla, nevím. Ale že jsme si pustili rádio a slyšeli jsme Hoffmanna, jak říkal, aby prostě lidi nepanikařili a že se nic neděje a tak dále. Takže vlastně než jsme jeli do práce ráno, tak už jsme věděli, že už je prostě konec. A pamatuju se na jednu velice nepříjemnou věc: jak sem jeli z Ústí tankama Rusové, tak rozjeli tu nově postavenou silnici, ale úplně ji rozjeli, že se to snad fakt opravovalo až po dvou letech. Ale pamatuju, potom už si pamatuju několik věcí: jezdili jsme pochopitelně v tom tejdnu, jak odvezli Dubčeka a spol. do Ruska, tak jsme jezdili pomáhat na chmel. A někde na chmelnici jsme poslouchali, že jo, tranďáky a teď zabloudil tam nějakej sovětskej voják s tankem, teď asi dvakrát nebo třikrát to objel, to můžu říct, že to jsme měli opravdu velkej strach.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lovosice, 04.12.2019

    (audio)
    délka: 36:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tenhle národ je zvyklý odvolávat

Eva Hozmanová v 70. - 80. letech.
Eva Hozmanová v 70. - 80. letech.
zdroj: archiv pamětnice

Eva Hozmanová se narodila 21. července 1941 v Pardubicích. Byla svědkyní důsledků Nejedlého školské reformy. Vystudovala VŠCHT v Praze. Většinu svého života pracovala v Severočeských chemických závodech. V srpnu 1968 sledovala příjezd sovětských tanků v rámci invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Roku 1977 jí byl znemožněn pracovní postup jako trest za vyvěšení protikomunistického kalendária. Dne 26. listopadu 1989 se účastnila demonstrací na pražské Letné. Dne 27. listopadu 1989 se účastnila generální stávky v Lovosicích. Dne 30. listopadu 1989 spoluzaložila Občanské fórum v Lovosicích. Byla členkou prvního polistopadového zastupitelstva v Lovosicích v letech 1990 až 1994. V letech 1991 až 2002 vykonávala funkci předsedkyně komise pro kulturu, školství a sport. V letech 1991 až 1996 spolupracovala na vysílání Nezávislého lovosického týdeníku v rozhlase po drátě. Stala se členkou občanského sdružení Muzeum Lovosicka. Dodnes žije a podílí se na kulturním a společenském životě v Lovosicích.