Dagmar Housková

* 1934

  • „Teď jsem měla problém, že chci mít svatbu v kostele. A já jsem říkala, že sorry, ale že svatbu v kostele chci mít. Protože i když nejsem nábožensky úplně prostě to, tak prostě svatbu v kostele chci mít. No ještě mně půjčili auto, Tatraplan, na tu svatbu. Ale... To bylo dvacátého prosince, den předtím jsem musela mít svatbu na radnici, na Praze 7. To jsme měli úplně civilní. Dvacátého prosince jsme měli velkou svatbu u Křižovníků a šofér nás tehdy provezl po celé Praze, že přeci musí nevěstu vézt po Praze. No a šestého ledna mi bylo sděleno, že nemůžu v žádném případě jet do Berlína a že nemůžu být sekretářkou náměstka ředitele. A že jestli chci zůstat ještě v tom Technoexportu, tak že musím do nějakého oddělení a dali mě do nějakého oddělení pro RVHP nebo něco takového.“

  • „A já jsem byla tehdy vybraná, abych těm dětem, které slibovaly – mezi kterými byla i naše Jana, pokud vím – tak abych ten slib předříkala. To byl neskutečný zážitek. Neskutečný. Mně z toho běží husí kůže." – "Silný z toho, že to člověk bral vážně, že to prožíval?" – "Obrovsky. Obrovský to byl zážitek, protože to bylo při táboráku, večer, mezi skalami. A ty děti... Když jste viděl, že ty děti to berou, že je to naplňuje, že jim to něco říká, že to, co slibujou... Když každý přišel k těm základům skautingu a sliboval... Já jsem to automaticky... Já jsem se ten slib nemusela vůbec učit, já jsem ten slib měla v sobě těch dvacet let. Nebo kolik to bylo mezi. Prostě ze mě tam úplně... To byl úžasný zážitek.“

  • „Víte co? Protože už v tom čtřicátém devátém roce nám pionýři sebrali všechny věci. Oni nám sebrali všechny materiály, všechny stany, všechny podsady, všechny klubovny. Přetáhli vlastně náš program skautský. A z toho důvodu jsme nechtěli do Pionýra. Protože to byla vlastně úplně jiná... To byla organizace ideologicky zaměřená vysloveně na komunismus, nebo prostě na komunistickou výchovu. A to my jsme teda v žádném případě nechtěli." – "Jaká byla jiná možnost?" – "Bylo dost oddílů, které přešly do toho Pionýra, bylo dost oddílů, které přešly nejen do Pionýra, ale zůstaly současně třeba... Nebo byly v Tělovýchovné jednotě. Ono to bylo tedy svým způsobem výhodné, protože byla jistá možnost dostat nějaký materiál nebo něco od organizací. Hodně přešlo do Svazarmu, hodně přešlo do Ligy lesní moudrosti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.06.2019

    (audio)
    délka: 01:36:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 18.06.2019

    (audio)
    délka: 01:31:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 25.06.2019

    (audio)
    délka: 01:04:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skautské ideje zůstaly v člověku napořád

Dagmar Housková, 1969
Dagmar Housková, 1969
zdroj: Archiv pamětníka

Dagmar Housková, za svobodna Vacková, se narodila 17. května 1934 v Praze. Její rodiče se poznali v Plzni a do Prahy se přestěhovali po narození své první dcery Mileny. Otec Josef Vacek byl právníkem a úředníkem, matka Hilda Vacková-Mertins zůstávala v domácnosti. Přestože rodným jazykem matky byla němčina, Dagmar i její sestru vychovávala česky a během okupace odmítla říšské občanství. Během povstání v květnu 1945 byla Dagmar svědkem bojů na Letné i vypálení fotbalového stadionu Slavie. Krátce poté byl její děda z matčiny strany internován v plzeňské věznici Bory, kde zanedlouho zemřel. Strýc Fritz byl vězněn jako válečný zajatec v Sovětském svazu. Ostatní němečtí příbuzní pak byli odsunuti do americké a sovětské okupační zóny. V roce 1946 Dagmar vstoupila do skautského oddílu, který navštěvovala až do zrušení Junáka po únoru 1948. Po smrti otce stejně jako její sestra vypomáhala matce a rodina přežívala i díky podpoře plzeňského strýce. Po zrušení gymnázia Charlotty Masarykové Dagmar studovala na obchodní akademii v Karlíně a pracovala v úřednických profesích, mimo jiné i jako sekretářka zástupce ředitele národního podniku Technoexport. Během obnovy skautingu v roce 1968 spoluzakládala 12. dívčí oddíl v Praze. Po dalším zákazu skautingu v roce 1970 pak vedla 5. dívčí vodácký oddíl TJ Orbis Nusle. Po roce 1989 se podílela na třetí obnově skautingu, působila i v ústřední radě Junáka. Je členkou Svojsíkova oddílu a nositelkou Řádu Stříbrného trojlístku.