Dalibor Horák

* 1965  

  • „Takový citový zážitek mám... Jak jsme byli s manželkou stejně naladění a měli jsme tehdy dvouletého synečka, který sotva chodil a chodil do jeslí. Takže manželka začala hned háčkovat kytičky v národních barvách se střapečkem. Synečkovi se to přišilo na čepičku, ten s tím chodil do jesliček a tety v jesličkách se ptaly: ,Co to máš, Přemečku?´ Tak jsme si to takhle... protože trikolory se ani nedaly koupit na malém měste, v galanterii, myslím, to neměli, tak jsme to nosili na kabátech..."

  • „Kluci hrávali fotbal, takhle Češi-Němci. A vznikla tam nějaká rvačka. A někdo brečel, brečel český kluk, že mu někdo sebral balón nebo něco takového. A přišel k tomu dospělý Čech a trefil toho Němce, na kterého se to svádělo. A pak se ptá: ,A čí ten balón byl?´A on byl toho Němce! Jo, takže ten Čech ještě trefil toho Čecha, že teda v podstatě uváděl nepravdu."

  • „Nicméně táta byl tehdy taky hodně mladý. A on, jak říkám, že byl takový ideální komunista, ono se to úplně nelíbilo těm starým komunistům, kteří tu vesnici ovládali. No a nastával obrodný proces, no a táta ty svoje myšlenky vyjadřoval, byl hodně otevřený a nebyl mistrem kompromisu. Myslel si, že všechno se říká otevřeně na stranických schůzích, a jak o tom byl přesvědčen, tak to taky dělal. No a došli jsme k roku šedesát osm, který já si tedy nepamatuji, ale nicméně dopad pro naši rodinu to mělo při prověrkách v roce sedmdesát, kdy ti místní komunisté všechny ty aktivity tátovi spočítali. A já si pamatuju - protože já jsem nerad chodil do školky... tak já jsem své nejútlejší dětství strávil většinou u táty pod katedrou. Anebo později třeba už kolem těch čtyř let i se staršími dětmi v lavici. A pamatuji si, že takhle jsem chodil do té školy s tátou a zkrátka ze dne na den se nešlo do té třídy, ale šel jsem s tátou kopat výkop. Protože ze dne na den ve funkci ředitele skončil. A nastoupil u zedníků."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 31.10.2019

    (audio)
    délka: 01:08:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nezapomeňme, že Československo před listopadem 1989 bylo půlnočním královstvím, kde bylo zakázané tančit a zpívat

Dalibor Horák se narodil 4. června 1965 ve Vítkově u Opavy. Jeho otec František Horák strávil základní vojenskou službu jako příslušník Vnitřní stráže a jako takový se v roce 1953 zúčastnil potlačení protestů proti měnové reformně v Plzni. Poté, co vystudoval vojenskou školu v Praze, působil jako politik na pracovním táboře Bytíz, kde si uvědomil, že komunistický režim není tím, čím se zdá být. Pracoval jako učitel ve Štáblovicích, v rámci normalizačních prověrek ho vyhodili ze školy i z KSČ. Rodina se kvůli tomu přestěhovala do Uničova, kde Dalibor na sklonku 70. let nastoupil na gymnázium. Uničovské gymnázium bylo proslulé tím, že zde působili kantoři vyhození z jiných škol. Dalibor se zde setkal s undergroundovou kulturou a coby nadaný muzikant začal hrát se známou podzemní kapelou Brix Bar Band. Kapela vystupovala na tajných festivalech druhé kultury, které ale leckdy skončily předčasně policejním zásahem a na vystoupení Brix Bar Bandu často nedošlo. Dalibor narukoval na vojnu, ale po čase získal tzv. modrou knížku a služby byl ze zdravotních důvodů zproštěn. K undergroundové komunitě se už nevrátil. Zúčastnil se demonstrace 21. srpna roku 1968 v Praze, podepsal petici za propuštění Václava Havla. V polistopadové době vstoupil do Občanské demokratické strany, působil coby starosta města Uničov a od roku 2016 jako náměstek hejtmana Olomouckého kraje.