Jaroslav Hon

* 1939  

  • „Když jsme šli z Mokrých Lazců, což je první vesnice pod Hrabyňským kopcem, tak celá cesta, celý ten kopec byl plný koňských povozů, na kterých byla těla mrtvých ruských vojáků. Pro mě jako dítě to bylo něco neuvěřitelného.“

  • „Hrabyně byla úplně zničená. Náš dům shořel. Rodičům nezbylo nic než jedno kůzle, a to mělo ustřelenou nohu. Taková byla situace. Smiloval se nad námi jeden sedlák, Kadula se jmenoval, a vzal nás k sobě. Pět nás bydlelo v jednom pokoji. V síni tam bylo uskladněno velké množství ruské munice, granátů a pancéřových pěstí. Bylo to něco hrozného. Rodiče nás prosili, ať na to nesaháme, aby nedošlo ke zranění. Tam jsme byli asi půl roku. Pak nám čeští vojáci postavili na zahradě otcových rodičů dřevěný domek. Bydleli jsme tam do konce roku 1949, kdy jsme se přestěhovali do nového domu, který rodiče nechali postavit.“

  • „Ruští vojáci se rozhodli, že Hrabyni musí dobýt a že ji zničí. V noci, za dozoru dvou ruských vojáků, jsme se my a další rodiny přemístili ze sklepení přes pole do osvobozené obce Mokré Lazce. Došli jsme k velké stodole a tam jsme pak byli do té doby, než byla Hrabyně osvobozena. Ruští vojáci pak uvařili guláš a dali nám najíst, protože jsme byli hladoví.“

  • „Rodiče neměli v rodinném domku sklep, tak jsme byli první dva dny bojů ve sklepě domu lesní správy, který byl v naší kolonii poslední. Když došlo k jejímu zapálení a zničení, rodiče se rozhodli, že musíme sklep opustit. V noci, při střelbě a za velikého rizika, jsme se přemístili k sedlákovi, který rodičům obhospodařoval pole. Jmenoval se Trojek. Bylo to krajně nebezpečné, ale nic jiného nezbývalo. Tam jsme pak strávili jednu další noc.“

  • „Ještě před vypuknutím války v Hrabyni jsme se chodívali hlavně večer dívat na okraj vesnice, jak byla bombardována Opava, německy Troppau. To byly záře! Pro nás děti to bylo fantastické. Když pak přišla válka až k nám do vesnice, bylo to období velice, velice hrozné.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Ostravě, 10.10.2019

    (audio)
    délka: 02:38:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Při bojích o Hrabyni jsme přišli o všechno. Zůstalo nám jen kůzle s ustřelenou nohou

Jaroslav Hon, maturitní foto, 1957
Jaroslav Hon, maturitní foto, 1957
zdroj: Archiv Jaroslava Hona

Jaroslav Hon se narodil 31. března 1939 v Hrabyni na Opavsku. Pamatuje osvobození Hrabyně Rudou armádou v dubnu 1945. Týden těžkých bojů prožil s rodiči ve sklepích, jejich dům byl zcela zničen. Po válce bydlela pětičlenná rodina půl roku v jedné místnosti u tamního sedláka. Poté žili v dřevěném domku, který pro obyvatele zničené vesnice postavila armáda. Vystudoval hutnickou průmyslovou školu v Ostravě-Vítkovicích. Více než čtyřicet let pracoval ve Vítkovických železárnách. V šedesátých letech se přestěhoval do Ostravy. Rodina se znala s hrabyňským rodákem, významným ekonomem a prvorepublikovým politikem Karlem Englišem.