Kamila Hnátová

* 1941

  • „To, když se dělal Dům sovětské kultury, takže jsem...“ – „Kde to bylo?“ – „Havelák.“ – „Jo, já vím.“ – „Tam kousek od Muzea Klementa Gottwalda, vedle Gottwalda. A to tehdá se dostalo tam befelem, že se to musí rekonstruovat, termíny, technologie, nikoho nezajímalo. Musí to být. A teďka jako materiály na svoji dobu se dělaly špičkový, musely být, že jo, takže se musela udělat rychle zeď, a poněvadž bylo v termínu, tak nejlepší tapety, to byly tehdá ty anglický tapety, který první se začaly v Praze prodávat, takhle na tu mokrou zeď se musely nalepit tapety. A takovýhle zvěrstva se musely dělat, že prostě ten, kdo vydával ty příkazy, absolutně nebyl jako přístupnej nějaký logice, takovýhle tý technologii.“

  • „To jsme jako dělali v tý Opletalce, že jo, no, a tam jsme se protloukali mezi těma tankama, Opletalkou na Národní, na Václavák. Pak, to už se tam střílelo, tak jsme říkali, že musíme zmizet, že jo. A to už jako začly zprávy, že už jsou mosty zavřený, zacpaný. Tak jsme sedli na vlak, jeli jsme do Roztok, tam nás rybář převezl přes řeku a dostali jsme se domů. No, a teďka nad náma jezdily, lítaly ty letadla, ty těžký, jak to zásobovaly na letiště.“

  • „Na Gottwalda jsem se byla podívat. To jsme povinně šli ze školy, stáli jsme frontu až na Strahově u stadionu, tam jsme postupně šli, šli a prošli jsme tím sálem velkým na Hradě a tam byl. To jsem viděla a pak jsem...“ – „Tam bylo mrtvý tělo vystavený?“ – „Ano, ano, toho vezli s tím skleněným příklopem, že jo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.11.2023

    (audio)
    délka: 01:47:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 18.12.2023

    (audio)
    délka: 01:47:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když se něco dostalo befelem, musely se udělat zvěrstva

Kamila Hnátová, 1977
Kamila Hnátová, 1977
zdroj: Archiv pamětnice

Kamila Hnátová, rozená Jiříková, se narodila 7. března 1941 v Praze Kamile a Františku Jiříkovým. Otec se za první republiky podílel na stavbě pohraničního opevnění. Později si v Praze založil vlastní stavební firmu, ve které mu pomáhala s administrativou jeho manželka. První vzpomínky Kamily Hnátové sahají ještě do druhé světové války. Vybavuje si zvuk sirén a úprky do sklepů. Po komunistickém puči musel otec propustit asi desítku zaměstnanců, v podnikání sám pokračoval až do roku 1953. Nakonec ho ukončil kvůli tomu, aby se dcera dostala na střední školu. Mezi lety 1955–1959 pamětnice studovala stavební průmyslovou školu na pražském Smíchově. Po maturitě nastoupila na místo konstruktérky ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů. Roku 1963 se provdala za svého kolegu Miroslava Hnáta, se kterým měla později dvě dcery. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila v centru Prahy. V sedmdesátých letech nastoupila do organizace Generální investor, která spadala pod kompetenci Rady NVP (Národní výbor hl. m. Prahy). Zabývala se přípravnou inženýrskou činností. V roce 2023 žila v pražských Bohnicích.