Irena Hirai

* 1960

  • „Byl to paradox, protože [učitel] udělal takovou politickou soutěž. Měl nějaký vroubek a tímto způsobem to chtěl napravit, vynulovat, ale tak extrémně, že se úplně obrátil. Psal politické otázky a na ně musely být správné odpovědi. Nosilo se to domů a celá rodina to měla řešit. Taťka mi to vždycky vyplnil, jak by to mělo být. Já a jeden spolužák jsme to měli úplně nejlepší. Taťka hodně dobře psal, měl velkou fantazii a přesně věděl, co má napsat. Stejně to nestačilo – že jsem měla nejvíc bodů – stejně jsem nedostala žádné doporučení. Ve Rtyni byla silná komunistická strana a ta vždycky schvalovala přihlášky. Dostala jsem napsáno, že ne. Pak volala pošťačka, já jsem si šla pro dopis a ona byla ošklivá. Říkala, že je dobře, že jsem to nedostala, že se nikde neangažujeme.“

  • „Ve Rtyni je doteď velká základna, byl tam tramping. Když byl [Junák] úředně zakázán, sešli se všichni přátelé skauti z Hronova a ze Rtyně a z okolí a šlo se na Vízmburk. Tehdy to byla jen zasypaná zřícenina a byl tam lom, kde se doteď těží pískovec. V lomu se dělalo poslední setkání – v krojích. Šlo se večer, dělal se rozlučkový oheň, hodně to na mě zapůsobilo. Bylo to smutné a povídalo se, co teď bude dál. Nejen ve skautingu, ale co v té situaci bude dál. Mě bylo osm nebo devět, ale přesto z toho mám silný zážitek. Pak byl chvilku klid a potom to přešlo pod Svazarm jako turistický oddíl.“

  • „Pak jsem měla letět do Japonska na dva měsíce. Na obě jsem dostala povolení, bylo to mezi [cestou do Nizozemí a cestou do Japonska]. On přišel, zazvonil, vešel. To nevíte, co máte dělat. Jestli ho máte pustit, ale co vám zbývá. Sedl si a ptal se, že jsem byla tam a nepřišla jsem. Já jsem řekla: ,Přišla jsem, ale vy jste tam nebyl, měl jste dovolenou.´ Různě se ptal na blbosti, ale asi to nebyly blbosti, oni vás dostanou do takové… uměli to, byl to krásný muž, právník. Pak začal mluvit, že jezdím, což je výborné, že bych se třeba mohla někde koukat. Už jsem měla domluvenou svatbu, že se vezmeme. Že tam pojedu a pak budeme připravovat svatbu. Říkala jsem mu, že se jedu podívat do Japonska, že se budu stěhovat, že budu mít svatbu. A on: ,To byste se mohla dívat po Češích, co žijí v Japonsku.´ Já jsem říkala: ,V Japonsku?´ Přišlo mi směšné, že bych donášela, političtí emigranti tam asi žádní nebyli, byli tam skláři nebo architekti, kteří tam učili. To bylo začátkem září v roce 1989.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žacléř, 30.04.2025

    (audio)
    délka: 01:41:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Estébák chtěl, aby donášela na Čechoslováky v Japonsku

Irena Hirai při natáčení v roce 2025
Irena Hirai při natáčení v roce 2025
zdroj: Paměť národa

Irena Hirai, za svobodna Jirásková, se narodila 9. srpna 1960 v Náchodě. S rodiči a mladším bratrem žili ve Rtyni v Podkrkonoší. Otec Jiří Jirásek pracoval v dole. Matka, rozená Reina Raab, pocházela z německé rodiny z Chlívců v Broumovském výběžku a pracovala v textilním průmyslu. Jejich rodinu neodsunuli, protože dědeček pracoval v dole. Irena Hirai vstoupila do obnoveného Junáka v roce 1968. Nedostala doporučení na střední školu. Po vyučení se uměleckou keramičkou ji v roce 1978 přijali na tehdejší Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde v roce 1981 maturovala. Na vysokou školu jít nemohla, dva roky pracovala jako návrhářka a malířka v keramické dílně v Hořicích. Pak vedla výtvarný obor na lidové škole umění v Žacléři. Stala se členkou esperantského klubu a cestovala na kongresy do zahraničí. V Polsku se seznámila s budoucím manželem, strojním inženýrem z Japonska. V roce 1989 ji po účasti na kongresu v Nizozemí vyslýchala Státní bezpečnost (StB). V roce 1990 se vdala a poté s manželem Hirofumim Hirai deset let žili v Japonsku. Studovala tradiční japonské umění, tvořila a pořádala výstavy. Narodily se jim dvě dcery. Vrátili se do Žacléře, kde nastoupila do základní umělecké školy. V roce 2025 žila v osadě Bobr v Žacléři.