Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS). Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví, či jiného zdroje. Citované strany svazků z ABS jsou uloženy v sekci dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

monsignore Karel Herbst (* 1943  )

Milosrdenství chci!

  • narodil se 6. listopadu 1943 v Praze
  • 1960 se vyučil elektromechanikem, do roku 1968 pracoval jako elektromechanik
  • 1968 dálkově složil maturitu na gymnáziu v Praze
  • 1968–1973 studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích
  • 1973–1975 kaplanem v Mariánských Lázních a na Svaté Hoře u Příbrami
  • leden 1975 zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti
  • od února 1975 do srpna 1986 pracoval jako čistič výkladních skříní
  • od sedmdesátých let styk se salesiány
  • 11. září 1976 složil sliby v kongregaci Salesiánů svatého Dona Boska
  • jako salesián pracoval s mládeží formou organizování tzv. chaloupek, prázdninových akcí pro děti v rámci podzemního fungování církve
  • v září 1986 mu byl navrácen státní souhlas
  • od září 1986 farářem ve Starém Sedlišti na Tachovsku
  • 1990–1997 ředitelem salesiánské komunity v Praze-Kobylisích
  • 1997–2000 spirituálem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze-Dejvicích
  • od září 2000 do března 2002 administrátorem farnosti Fryšták u Holešova
  • 6. dubna 2002 jmenován a vysvěcen světícím biskupem pražským

Karel Herbst se narodil v Praze uprostřed druhé světové války, v listopadu 1943. Praha je krásná, ale žít v ní nebylo jeho ideálem.

Pamětník patřil ke generaci, které bylo vštěpováno, že Ježíš neexistoval, zato bylo třeba připravit patřičné uvítání pro dědu Mráze, obstarávat si lampiony na důstojnou oslavu VŘSR a oslovovat paní učitelku soudružko. Ve druhé třídě obecné začal ministrovat – psal se rok 1950.

Když mu bylo devatenáct let, cestoval nočním rychlíkem z Prahy do Ostravy. Byl vyučený elektrikář, opravář elektrických lokomotiv, a při noční cestě pomohl zprovoznit porouchanou lokomotivu. Byl mladý a přesvědčil se, že jeho práce je užitečná a potřebná. Rozhodl se, že lokomotivy budou jeho osud. Jeho otec také pracoval u dráhy a jablko prý nepadá daleko od stromu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že někdo moudřejší se brzy chystá přehodit výhybku jeho života.

V roce 1963 se Karel Herbst zúčastnil kněžského svěcení v Litoměřicích. Odjížděl s pocitem, že se ho zvláštním způsobem dotkl Bůh, a na radu svého faráře Josefa Semráda se rozhodl studovat gymnázium při zaměstnání, aby se mohl stát v budoucnu knězem.

Nastalo Pražské jaro 1968. Karla Herbsta zastihla zpráva o ruské invazi v den, kdy navštívil otce Pia ve známém italském kapucínském klášteře San Giovanni Rotondo. Na začátku září, kdy lidé opouštěli houfně Československou republiku, se pamětník vrátil do ČR. Měl totiž potvrzení o přijetí do katolického semináře v Litoměřicích. V litoměřickém semináři bylo na začátku akademického roku překvapivě veselo. Nastoupilo mnoho mužů zralého věku. Vrátil se i litoměřický biskup Trochta.

Biskup Tomášek udělil Karlu Herbstovi v červnu 1973 kněžské svěcení a pamětník se stal kaplanem u převora Heřmana Josefa Tyla, premonstráta v Mariánských Lázních. V den převorových šedesátých narozenin mu bylo doručeno psaní, že v Mariánských Lázních dne 31. července 1974 končí, a byl mu odňat státní souhlas. Prezident Husák, se kterým byl zavřený v Leopoldově, nakonec zařídil, že se směl odstěhovat na faru do Bítova.

Karla Herbsta okamžitě přeložili na Svatou Horu, kde byl pod bedlivým dohledem StB. Na svátek Všech svatých začal noviciát u salesiánů. Na Boží hod pamětník vynechal při čtení pastýřského listu větu: „Příští rok oslavíme 30. výročí příjezdu sovětských tanků a také spojeneckých vojsk do našich měst.“ 6. ledna 1975 mu krajský tajemník sdělil, že ho považuje za nepřítele Sovětského svazu a nepřítele pracujícího lidu. Karlu Herbstovi byl odebrán souhlas k výkonu duchovenské činnosti.

Pamětník se nastěhoval zpátky k rodičům. S radostí a překvapením uvítali tuto změnu salesiáni. Karel Herbst si našel práci u firmy Úklid a začal společně se salesiánskou trojicí Vývoda, Komárek, Nováková. Pak celá léta myl výlohy na Václavském náměstí, aby měl o víkendech dostatek času na práci s mládeží formou tzv. chaloupek.

Na chaloupce bývalo dvanáct až čtrnáct kluků a několik vedoucích, témata se připravovala dlouho dopředu, a pokud byl k dispozici kněz, sloužila se také mše svatá a svátost smíření. Pak následoval sport, příroda a zábava. Salesiáni chtěli pomoci chlapcům přežít tu náročnou dobu, aby neutrpěli mindráky, že je křesťanů málo.

Pozoruhodným překvapením bylo vyhlášení Charty 77. V té době jsme měli pocit, že hrstce statečných, kteří podepsali Chartu, je třeba vyjádřit solidaritu svojí spoluúčastí. Představení řekli: „‚Zakázat ti to nemůžeme, ale podepíšeš-li, s chaloupkami se rozluč. Budeš mít za zády Státní bezpečnost na každém kroku.‘ Chaloupky jsem opustit nechtěl.“

I tak musel Karel Herbst čelit pravidelným výslechům a domovním prohlídkám. Celkem byl v Bartolomějské šestnáctkrát.

Státní bezpečnost v roce 1986 zvolila jinou taktiku – bylo načase pamětníka odsunout do pohraničí, na Tachovsko do Starého Sedliště, a udělit mu státní souhlas. V průběhu roku 1989 byla prohlášena Anežka Česká za svatou. Na tuto slavnost odjížděly autobusy i zvláštní vlaky a komunisté to dovolili!

Na konci roku 1989 přišel vzkaz, ať se Karel Herbst přestěhuje do Všetat. Poté se věnoval mladým studentům v pražském semináři a působil jako kněz ve Fryštáku.

V roce 2002 se Karel Herbst, známý pod přezdívkou Kája, stal biskupem na pražském arcibiskupství. Jeho činnost v období totality shrnuje Salesiánská asociace dona Boska v knize Jaroslava Vracovského Chaloupky. V recenzi k této knize se dočteme:

„Autor shromáždil velké množství dokumentace a vytvořil stručný a současně historicky přesný přehled o tomto způsobu neveřejné činnosti katolické církve v období totality. Na tento přehled navazuje pedagogicky a pastoračně fundovaná charakteristika organizační a výchovné metody chaloupek. Knížka tedy není jen historickou vzpomínkou, ale může být i inspirací pro práci s mládeží v malých skupinách. Čtenáři zde také mají příležitost poznat významný podíl nedávno jmenovaného biskupa Karla Herbsta na salesiánském díle v době totality.“

Mons. Karel Herbst SDB – titulární biskup siccesiánský a světící biskup pražský – vždycky byl, je a zůstane i ve vzpomínkách především skromným, pracovitým a charizmatickým člověkem, jehož laskavost je vyjádřena i v biskupském mottu: „Milosrdenství chci.“

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století