Werner Grubeck

* 1952

  • „Ano, hranice byly najednou zavřené. Bylo to jako dřív. Říkal jsem si, proč vlastně vůbec ten ostnatý drát odstraňovali pryč. Teď by bylo lepší, kdyby tu skutečně byl. A objevily se opravdu zajímavé věci v této době „korony“. Na břehu hraniční řeky Lužnice na české straně vyrostly velké tabule s telefonními čísly na Vietnamce, u kterých si Rakušané objednali cigarety a Vietnamci jim je házeli přes řeku.“

  • „Tehdy byla Vindobona nejlepší spojení přes Gmünd, České Velenice, Prahu až do Berlína. Řízen strojvedoucím z východního Německa. Byl to celý vlak, nejen vagonová souprava. Byl jsem tam jako tzv. LOCE – museli jsme jako rakouští strojvedoucí je doprovodit, protože signální zařízení nebylo stejné. Rakouské bylo rozdílné od českých. My museli těmto řidičům říct, co který signál znamená: například ‚zůstat stát‘ nebo ‚jet pomalu‘ atd. Nastoupil jsem ve Vídni k tomu řidiči, který mluvil německy, a on hned: ‚Kolego, máš Kronenzeitung? (Tehdy v Rakousku bulvár číslo 1.) Dej mi ho.‘ A až do Gmündu ho pročítal…“

  • „Fotbalisti přijeli k nám do Rakouska a hráli s námi. Protože sportovní kluby měly trochu víc výhod, to jsme věděli. A objevila se zajímavá věc, kdy jeden z těch funkcionářů nám říkal: ‚Mám 5 000 šilinků a chci si koupit pěkné hodinky…‘ Divili jsme se, proč má 5 000 šilinků. To je přece strašně moc peněz, co jsme slyšeli. Údajně to našetřil a nakonec si ty hodinky koupil.“

  • „Jednou jsme jeli do Budějovic na pozvání fotbalového klubu. Kontrola na hranicích byla katastrofa. Museli jsme vystoupit, kontrolovali podlahu autobusu, odšroubovali schody… Bylo zajímavé, že nám řekli, že musí dávat pozor, aby rakouští občané nepřecházeli do Čech…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nové Hrady , 12.08.2020

    (audio)
    délka: 01:09:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy česko-rakouského pohraničí KPF-01-210
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mašinfírou u železné opony

Před odvodem k bundeswehru
Před odvodem k bundeswehru
zdroj: Archiv W.Grubeck

Werner Grubeck se narodil 14. března 1952 v Gmündu v Rakousku. Jeho rodina žila do konce druhé světové války v Českých Velenicích (německy Deutsche Unterwilans). Otec se vyučil v místních železničních dílnách, pak narukoval do wehrmachtu a na frontě byl zraněn. Po skončení války musely matka, babička a otec před odsunem uprchnout do Rakouska pouze s osobními věcmi s malým dřevěným vozíkem. Werner Grubeck se vyučil strojvedoucím a celý život pracoval u rakouských drah, jako „mašinfíra“ pak jezdil často podél česko-rakouské hranice. Byl nepřímým svědkem několika pokusů o útěk přes hranici. Jeho celoživotní vášní byl a je sport. Jako mladý fotbalista měl možnost hrát a trénovat s československými hráči, jako byli Ladislav Vízek, Antonín Panenka, František Cipro. Po revoluci v roce 1990 uspořádal první přátelské česko-rakouské utkání mezi Českými Velenicemi a Gmündem. Na půl roku se dokonce stal trenérem českých fotbalistů. Dnes je velkým fanouškem českého ledního hokeje a klubu HC Motor České Budějovice. Jižní Čechy také rád poznává v roli aktivního cyklisty. Jeho dcera navštěvuje obchodní akademii v Gmündu, kterou navštěvují i čeští studenti. Železnou oponu a nostalgické pašování cigaret mu na jaře 2020 připomenulo neprodyšné uzavření hranic kvůli pandemii covidu-19.