John Giraneza

* 1975

  • „Všichni jsme lidé. A tak, jak vnímám já sebe, bych měl vnímat i ostatní. Navštívil jsem střední Afriku i Súdán a viděl jsem krvavé konflikty založené na malichernosti. Můžeme se klidně porvat kvůli telefonu, ten se ale nakonec stejně rozbije, zatímco my budeme pořád tady. Tak proč se tolik rveme za materiální věci? Vždyť ty se o nás nikdy nepostarají. Jsme všichni lidé. Když byli Tutsiové vražděni, tak nás zabíjeli jen kvůli tomu, že jsme Tutsiové, a to ačkoliv původní etnika byla úplně jiná a Tutsiové a Hutuové jen žili mezi nimi. Nebyl tedy žádný důvod zabíjet Tutsie. Mezi lidmi se najdou i ti, co se chovají jako zvířata, protože nevyznávají hodnotu lidskosti. Protože my lidé musíme tyto hodnoty vyznávat a být lidští. To jediné je důležité.“

  • „Nejdřív zavraždili mého bratra, bylo mu 13 let. Nezabili ho rychle, nejprve ho dusili. Pak ho hodili do díry a přikryli kameny až po hlavu. Říkali, že tam zůstane do chvíle, než najdou všechny ostatní. Ten den přišla ještě jedna skupina. Chtěli se podívat, jestli už je mrtvý a zabít všechny ostatní matky a další lidi, co byli kolem. Začali mými mladšími bratry, bylo jim devět let. Bylo tam tolik dětí, protože můj otec měl deset žen. Všechny tehdy 10. dubna [1994] zabili. Rozsekali je mačetou, jen jednu mou nevlastní matku zastřelili. Ale ostatní zabili i s miminky na zádech.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bugesera, Rwanda, 29.06.2022

    (audio)
    délka: 02:20:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zažil jsem rwandskou genocidu dvakrát

John Giraneza, 2022
John Giraneza, 2022
zdroj: Post Bellum

John Giraneza se narodil roku 1975 ve Rwandě do zámožné rodiny etnických Tutsiů. Jeho otec měl deset žen, rozsáhlé majetky v hlavním městě Kigali a navíc přes 300 krav, jejichž počet je alfou a omegou postavení ve rwandské společnosti. Johnova matka se v jeho dětství přestěhovala zpět ke svému prvnímu manželovi a John tak strávil útlá léta života putováním mezi vzdálenými příbuznými. Ti nepovažovali základní vzdělání za důležité, a tak mu přidělili starost o dobytek. John se mezitím sám vzdělával dál a základní školu nakonec dokončil ve svých 19 letech. Roku 1992 byl po setkání vlivných mužů oblasti Kigali otráven jeho otec, který na důsledky rozleptání vnitřních orgánů kyselinou zemřel. Tehdy už probíhaly první genocidní soudy proti tutsijskému etniku, které od koloniálních dob belgické nadvlády nad Rwandou soupeřilo o moc s etnikem Hutuů. Když bylo 6. dubna 1994 sestřeleno letadlo rwandského prezidenta Juvénala Habyarimana, vypukly v zemi obrovské nepokoje etnicky zaměřené proti Tutsiům, které Hutuové vinili z atentátu, byť se dodnes nezjistilo, kdo onu raketu země-vzduch odpálil. Tyto nepokoje vyústily v brutální tříměsíční genocidu Tutsiů, která svou intenzitou vraždění v přepočtu na oběti a čas předčila dokonce i holokaust druhé světové války. Johnova rodina byla ve dnech 7.–10. dubna 1994 kompletně vyvražděna a on se další měsíc skrýval v lesích. Nakonec ho však hutujské jednotky polapily a po brutálním bití strávil 136 dní v kómatu a dalších šest let na invalidním vozíku. Bez financí a rodiny nakonec John strávil osm let života na kigalské skládce jako bezdomovec, dokud ho obyvatelé jeho původní vesnice nepřesvědčili k nastěhování do nově vystavěných domků pro přeživší genocidy. Dlouhá léta Johnovi trvalo, než získal zpět víru v lidi a dnes je aktivistou za smíření s pachateli genocidy. Je ženatý a jeho manželka je dcerou jednoho z těch, kteří roku 1994 vyvraždili jeho rodinu. ***Tento příběh byl zpracován na základě nahrávky realizované v rámci doktorského výzkumu pana Mgr. Ondřeje Kolmana, jehož aplikovaný výzkum byl prováděn jako součást grantového systému doktorského programu Metropolitní univerzity Praha.***