Alena Gecse

* 1957  

  • "Obsadili několik rodin, které byly na seznamu a řekli jim: 'Musíte si sbalit několik věcí a odjet s námi. Musíte sejít dolů k Dunaji, naloží vás a pojedete s námi.' Žádný jim neřekl, kam pojedou, a proč jen některé rodiny. Sbalili co mohli za dvě, tři hodiny. Odešli k Dunaji pěšky, někteří si vzali krávu s vozem, každý kdo co mínil si vzít. Naložili je na nákladní auta a ty potom odvezli do Oršavy na nádraží, kde je naložili do vlaku, do vagónů pro dobytek. Tam byl dobytek i lidé, zavazadla a další věci, kdo si co vzal. Nevěděli nic, kam je vezou."

  • "Moje teta, Aloisie Jágrová, mi vyprávěla, která tam [v oblasti Bărăganu] byla i s dcerou. Tak že některé rodiny tak zoufaly z toho, co tam musely prožívat, jednoduše s dětmi, vozem i dobytkem zajeli do vody, do řeky a tam se utopily. Aby tam nemusely přežít."

  • "Potom, když přišel převrat, samozřejmě pro nás to byla velká radost. V první řadě, že byla svoboda. Dostali jsme pasy a v první řadě jídlo - mléko, cukr, mouku. Mohli jsme si vařit, mohli jsme kupovat to, co potřebujeme, a ne co najdeme. To si nedovede žádný představit, kdo to neprožil. Když byla někde řada, tam se člověk postavil a potom se ptal, co se tam prodává."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Svatá Helena, Rumunsko, 20.10.2021

    (audio)
    délka: 01:36:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Milicionáři obsadili několik rodin z Eibentálu a začala deportace do Bărăganu

Alena Gecse, r. 1977
Alena Gecse, r. 1977
zdroj: archiv pamětníka

Alena Gecse, rozená Fiklová, se narodila 12. října 1957 v české vesnici Eibentál v rumunském Banátu. Po nástupu komunistické moci v Rumunsku byli její prarodiče Fiklovi spolu s dalšími rodinnými příslušníky v červnu 1951 deportováni z vesnice do oblasti zvané Bărăgan. Po třech letech jim bylo dovoleno nehostinné území opustit, vrátit se zpět do Eibentálu však nikoliv a následoval přesun na východ do Moldávie, kde pamětnice dědeček krátce poté zemřel. Teprve až v druhé polovině 50. se rodina mohla vrátit nazpět, ovšem své hospodářství nalezli téměř rozkradené. Pamětnice tatínek Viktor pracoval jako horník v sousedních antracitových dolech a maminka s dětmi se starala o domácnost a hospodářství. Pamětnice vychodila v Eibentále osm tříd a od roku 1972 studovala pedagogické lyceum pro české a slovenské učitele v pohraničním městě Nadlak. Po završení pedagogických studií se jejím prvním působištěm stala Svatá Helena, kde celkem vyučovala 13 let. Po rumunské revoluci v prosinci 1989 začala vyučovat v Nové Moldavě, kam docházelo i několik dětí z českých či smíšených rodin, pro které zavedla kroužek výuky českého jazyka, a které se vzápětí rozšířilo i o doučování dospělých. Od 90. let vedla český dětský soubor s názvem Moldavská holubička, který vedla až do nedávna. Pamětnice v pozici kantorky strávila celkem 41 roků a v době natáčení žila v Caransebes (říjen 2021).