„Nikdo se o nás nestaral, to jim bylo úplně jedno. Takže, dokud nás nevyhodili z bytu, bylo co prodat, z toho šatstva. Tak jsme z toho žili. Jenom tím pádem, jak zničehonic přišli a vyhodili nás z bytu, no tak jsme přišli o všechno. My zůstali v tom, v čem jsme byli doma. Bylo sobota, akorát v létě, tak jsem se vyzula a byla bosa. Teď byly dvě malé děti. Malý neměl ani rok. Máma si vzpomněla, že nemá pleny, tak jsem se vrátila pro pleny, ale boty jsem si nevzala a šla jsem naboso. A tak nás odvezli.“
„Oni je všechny odvezli, posbírali z Polska a ještě dál do Ruska na nějaké šachty. Někteří z nich se vraceli. A to jsme se divili, protože táta, nebyl rok, aby neměl nějaké vředy. Právě takoví se dostali odtamtud ještě zpátky, protože se jich štítili, když viděli, že jim něco hnisá. A tak když šel nějaký vlak, posílali je zpátky. No a jak naschvál, táta měl dříve tolik vředů, a tehdy neměl ani jeden. Už se nedostal zpátky.“
„Bylo to opravdu horší v tom momentu, protože Poláci byli dost svérázní a trvali na svém: Mluvit jen polsky. No ale my jsme neuměli. Tam se nemluvilo. Babička uměla, ta pocházela tady z té strany, ale děda neuměl, tak se u mámy doma nemohlo mluvit po našemu, protože děda nerozuměl. Nerozuměl do konce. On šel pro občanství polské, vlezl tam a řekl: ‚Guten Tag meine Herren, ich bin da...‘ A co po něm chtějí. Dali mu občanství polské, i když se tak přihlásil.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Erika Gajová se narodila 8. února 1931 v Hindenburgu, dnešním městě Zabrze, v polském Slezsku. Její matka pocházela z okolí Opole, otec byl Němec. Pracoval v Hindenburgu ve vedoucí pozici v jednom z tamních dolů. V lednu 1945 Hindenburg osvobodila sovětská armáda, v květnu nad ním převzala vládu polská armáda. Otec pamětnice byl spolu se stovkami mužů z města poslán na práci do tehdy vznikajících šachet na Ukrajině. Eriku Gajovou spolu s matkou a dvěma mladšími sourozenci Poláci vystěhovali z bytu a poslali do sběrného tábora, protože se rodina oficiálně nepřihlásila k polské národnosti, a tak byli považováni za Němce. Jejich tetě se podařilo vyřídit, aby se z tábora dostali. Matka však nebyla schopna tři děti uživit, a tak pamětnici, která v té době málem umřela na podvýživu, poslala načas k příbuzným do Darkoviček na Opavsku. Když se uzavřely hranice, už se nedostala zpátky. Nakonec tam prožila celý život. O osudu otce rodina řadu let neměla zprávy, teprve v roce 2010 získala přes Červený kříž informaci, že je pochován v masovém hrobě na Ukrajině.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!