Hana Fuchs Krása

* 1923  †︎ 2015

  • „Pro nás to celé začalo rokem 1938 a anšlusem Rakouska. Sestra mé matky žila se svým manželem ve Vídni a v červnu toho roku se museli přestěhovat do Prahy. Byli to oni, kdo nám vyprávěl hrůzné příběhy o tom, jak jsou Židé biti na ulicích a musí umývat chodníky. Je samotné ale v tu chvíli ještě nikdo nemohl pronásledovat, protože měli české občanství. Přistěhovali se do bytu hned vedle nás. Toho roku dosahoval český šovinismus svého vrcholu. Všichni křičeli, že se nikdy nevzdají a že budou bojovat proti Hitlerovi. V létě se pořádaly přehlídky sportovní organizace Sokol. Účastnily se toho všechny školy. Takže já jsem pochodovala v rámci přehlídky naší školy a bratr se účastnil zase v té své. Byli jsme všichni velmi ovlivnění okolním děním a provolávali jsme, že se Hitlerovi postavíme a budeme bojovat. Můj strýc, který se přistěhoval z Vídně, to pozoroval a vždycky nás s chladnou hlavou vracel zpátky na zem. Říkal nám: 'Dnes křičí, že se nikdy v životě nevzdají. Zítra budou provolávat ‘Heil Hitler’.' A měl pravdu.”

  • „Víte, bylo to velmi pozoruhodné. Myslela jsem si, že bych mohla chladnokrevně zabít jakéhokoliv příslušníka SS. Jenže v roce 1945, když je rovnali do zástupů, najednou byli vybledlí a špinaví. Už to nebyli ti vojáci jako ze škatulky s velkými botami. Najednou jsem je už tolik nenáviděla. Vypadali tak zranitelní. Vlastně si nemyslím, že bych byla schopná někoho zabít, i když předtím jsem o tom byla přesvědčená.“ - „V jistém smyslu se z nich stali zase obyčejní lidé?“ - „Dalo by se říct, že vypadali hůř než my. Ovšem ještě v roce 1947, když jsem se vracela z Anglie a vezla jsem s sebou nějaké pomeranče, protože mému bratrovi se narodil syn a byl mu jeden rok… projížděli jsme tehdy přes Norimberk. To město bylo tehdy úplně zničené. A já jsem si to užívala. Zastavili jsme se na stanici. Měla jsem s sebou všechny ty pomeranče a čokolády, které mi dali v Anglii. A kolem byly děti, které žebraly o jídlo. Říkala jsem si: ‚Ani náhodou. Vám, německým dětem, nedám ani kousek.‘ Mohla jsem se na ně dívat, jak žebrají, a necítila jsem ani náznak lítosti. Vím, že to nebylo správné a vím, že jsem byla předpojatá celý svůj život. Nicméně nemohla jsem to ze sebe dostat. Byl rok 1947 a od války ještě neuplynulo dost času. Dnes už to vidím jinak.“

  • Celé nahrávky
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věřili jsme, že sto lidí najednou nikdo nezabije. Jak bláhoví jsme byli – vždyť oni zavraždili šest milionů lidí

Krasa Fuchs Hana
Krasa Fuchs Hana
zdroj: video

Hana Fuchs Krása se narodila 24. září roku 1923 v Praze. Její matka pocházela ze zámožné židovské rodiny. Otec, který byl také židovského původu, pracoval jako ředitel výrobny potravin pro obchody Odkolek. Hana měla o tři roky staršího bratra, se kterým si až do konce meziválečných let užívala bezstarostné dětství. Rodiče sice trvali na tom, aby byly děti pořádné a dobře se učily, zároveň je ale každý rok brali na prázdniny na venkov nebo k moři. Po anšlusu Rakouska se z Vídně do Prahy přestěhovala matčina sestra se svým manželem, kteří s sebou přinesli i svědectví o zvěrstvech páchaných na Židech. Netrvalo to dlouho, a postupné omezování života Židů se nevyhnulo ani jim. Po vpádu Hitlera do Československa otec okamžitě přišel o práci. Hana přestala chodit do školy a matka jí zařídila praxi v dílně na výrobu šatů. Se svými kamarády se scházeli jen o víkendech a jedině doma u někoho z nich. Divadla, kina, parky a náměstí – tam všude byl najednou Židům zakázán vstup. Hana měla přítele, který byl deportován do Terezína. Tam ji napsal na seznam svých příbuzných a tímto způsobem se mladá dívka dostala do ghetta, ve kterém už byla její tehdy 88letá babička. Ta jen tři týdny poté zemřela a brzy nato přijeli do Terezína i otec s matkou a bratrem. Zatímco Hana pracovala v zemědělství, což jí umožňovalo zlepšit jinak velmi omezený přístup k potravinám, bratr pracoval v pekařství, a i on mohl sem tam přinést rodině alespoň kousek chleba. Otec si v ghettu vydobyl díky svým kontaktům dobré postavení a pracoval v samosprávě. Nicméně jak se měnili lidé v čele Rady starších, postupně přicházel o svůj vliv, a nakonec nedokázal zabránit deportaci rodiny, ze které zůstala v Terezíně pouze Hana. Otce popravili Němci ještě předtím, než vůbec stihl nastoupit na transport do Osvětimi. Matku zřejmě poslali do plynové komory hned po příjezdu, protože ji považovali za příliš starou. Po osvobození Československa se Hana ocitla naprosto bez prostředků a musela se poprvé v životě starat sama o sebe. Bydlela v pronajatých pokojích a pracovala jako sekretářka. V roce 1947 pobývala krátce ve Velké Británii a po svém návratu se dala podruhé dohromady s Edgarem Krásou, který také přežil holocaust. Společně se odstěhovali nejprve do Izraele a později do Bostonu ve Spojených státech amerických. Tam Hana roku 2015 zemřela. ZDROJ NAHRÁVKY: https://collections.ushmm.org/search/catalog/irn514105