Dr. Manfred Frey

* 1940

  • "Revoluce měla dvě etapy, první z nich byl piknik v Burgenlandu (tzv. Panevropský piknik). To bylo 15. srpna. Jako prezident finanční správy jsem vydával povolenky pro rakouskou stranu, aby se tento piknik mohl konat, to bylo 15. srpna. Pak přišel velký zlom, kdy v noci z 10. na 11. září 1989 Maďaři povolili výjezd východoněmeckým občanům na západ. Byl jsem tehdy vládou pověřen, abych na situaci v Klingenbachu dohlížel, a dobře si pamatuji, že to bylo v neděli večer. Dorazil jsem tam kolem půlnoci a bylo tam 20, 30 televizních štábů. Byl tam i okresní hejtman a snažil se udržovat pořádek. Řekl jsem mu tehdy: „Pane hejtmane, myslím, že dnes je výjimečný den, dnes udržovat pořádek nelze, dnes je třeba nechat události plynout.“ O půlnoci se na maďarské straně, to vidím dodnes, zvedly závory a pak jsme viděli, jak za nimi stojí nekonečná řada aut. Zapnuli světla, protože věděli, že to teď začne. Na maďarské straně byla vidět nekonečná kolona aut, která jen čekala na startovní signál, byli to východní Němci. A to byl pád komunismu, propuštění východních Němců Maďary, aby mohli odjet do západního Německa, to byl pád komunismu."

  • "V roce 1992 darovali bývalí odsunutí obyvatelé Jaroslavic nové kostelní zvony. Odsunutí obyvatelé Jaroslavic koupili dva kostelní zvony v Tyrolsku, protože kostelní zvony z Jaroslavic byly tehdy zabaveny německým wehrmachtem a roztaveny na zbraně. Jaroslavice tak zůstaly bez kostelních zvonů. Odsunutí obyvatelé Jaroslavic uspořádali sbírku a zaplatili dva kostelní zvony. Ty byly poté přepraveny z Tyrolska do Jaroslavic. Dne 2. září 1992 byly na hlavním náměstí v Jaroslavicích vysvěceny brněnským biskupem jménem Cikrle. Vysvěcení bylo v sobotu, v neděli se v Jaroslavicích konala mše svatá. Přijel tam speciálně vídeňský kardinál, protože jsem ho znal, aby odsloužil mši. Byla to skvělá událost."

  • "Třetí zážitek byl velmi dramatický. Můj otec byl nimrod, a když Češi zabrali naše hospodářství a také cihelny, bylo povinné odevzdat zbraně. Moje matka však lovecké zbraně nemohla najít, takže je nemohla odevzdat. Někdo musel nahlásit, že můj otec byl nimrod a že by měl mít zbraně. Následně u nás proběhla domovní prohlídka, kterou provedlo pět Čechů a dva Rusové. Večer předtím dostala moje matka varování, že se druhý den bude prohlídka konat. Čeští celníci, kteří v roce 1938 opustili Jaroslavice, totiž dříve vždy nakupovali potraviny u naší matky, protože naše farma ležela přímo před celnicí. Tito celníci se vrátili a jeden z nich varoval mou matku, že druhý den proběhne domovní prohlídka a budou hledat zbraně. Matka celou noc prohledávala dům, ale zbraně nenašla, pouze střelivo. To ještě v noci rozházela venku. Druhý den přišli Češi a Rusové na domovní prohlídku. Ještě si to dobře pamatuji: stáli jsme v chodbě, celá rodina, moje matka s námi třemi dětmi. Hlídal nás český partyzán. Pamatuji si, že měl přes rameno přehozenou pušku, a připadal mi strašně velký. V mé paměti je dodnes obrovský. Psycholog mi později vysvětlil, že jsem jako dítě cítil nebezpečí a neklid své matky, a proto se mi ten český partyzán jako dítěti jevil jako obrovské nebezpečí, zdál se mi vysoký přes dva metry. Byl to strach pětiletého dítěte."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mikulov, 29.08.2025

    (audio)
    délka: 01:39:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Živá paměť pohraničí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Už tehdy existovaly snahy o společné soužití

Manfred Frey v 90. letech 20. století
Manfred Frey v 90. letech 20. století
zdroj: Archiv pamětníka

Manfred Frey se narodil se 4. května 1940 v Jaroslavicích (Joslowitz) do německé rodiny. Do života jeho rodiny se promítly dramatické události nejen druhé světové války, ale i třicátých let. Dědeček, Karl Frey, patřil jako člen Svazu zemědělců (Bund der Landwirten) k odpůrcům nacismu a otec, Ewald Frey, byl povolán do wehrmachtu. Jako malý zažil Manfred Frey osvobození Československa Rudou armádou. Postupné vyostřování situace po konci války vedlo matku Johannu Frey k tomu, aby spolu se třemi syny opustila zemi a vyhnula se tak násilnému odsunu. Po setkání s otcem v Rakousku se rodina usadila ve Vídni. Po studiích a po absolvování vojenské služby nastoupil do rakouské finanční správy, kde se vypracoval. V roce 2003 se stal viceprezidentem Rakouské národní banky. Československo pravidelně navštěvoval už v dobách komunismu a tamější dění sledoval po celou dobu s velkým zájmem. V 70. letech začal spolu s bratrem organizovat vzpomínkové akce v rakouském Zwingendorfu, které v 90. letech rozšířili i na českou stranu hranice, do rodných Jaroslavic. Byl přítomen při historickém otevření hranic mezi Rakouskem a Maďarskem v roce 1989 a také při otevírání hranic mezi Rakouskem a Československem. V roce 2025 žil v Hetzmannsdorfu, kde zůstával aktivní v kulturním i veřejném životě.