Ing. Jiří Fišer

* 1953

  • "Ještě s jedním kamarádem jsme v té Praze v pondělí zůstali, dvacátého [listopadu 1989]. Tam se rozdávaly trikolóry, na Václaváku: ,Zítra zase na značky.´ A teď už i televize musela něco přiznat, najednou se tam objevil Jaromír Hanzlík a paní Galatíková a říkali: ,To přece není možné, aby naše děti mlátily represivní složky obuškama, to si nenecháme líbit.´ No jo, ale když jsme vystoupili na táborském nádraží, někdy po půlnoci, a tam stálo auto, Veřejná bezpečnost, žlutobílý žigulík, a jinak nikde nikdo, tak jsme ty trikolóry sundali, zastrčili do kapsy a šli jsme nějakými uličkami domů."

  • "[21. srpen 1968] si pamatuju velmi dobře, protože ten den měli moji rodiče stříbrnou svatbu. Moje máma tenkrát vařila, pekla, měli pozvané svoje přátele z Prahy. Přesně jako to je ve filmu Pelíšky. Najednou vím, že máma a táta začali běhat. Zazvonil telefon, někdo tu zprávu volal. Otevřelo se to rádio, nějakých ani ne pět hodin ráno. A pro mě to bylo, že začala válka. Taky máma mě hned poslala do obchodu, abych koupil takové ty suroviny. Kup pět kilo cukru, kup mouku. Nevěděli jsme, jestli budou nějaké nálety. My jsme bydleli tady nad Budějovickou ulicí a tam byla nepřetržitá šňůra aut cizinců, kteří odjížděli směrem k rakouské hranici, aby zmizeli z té republiky, protože ani oni nevěděli, co vlastně bude. A Praha byla obsazena tanky spřátelených armád. Takže všichni prchali a pro mě to byl začátek války."

  • "Já jsem měl jedno takové vystoupení na nějaké velké podnikové sešlosti, bylo to třeba v březnu, dubnu 1989. Tenkrát se v rámci perestrojky ustanovil zákon o státním podniku a už to nebyla Krajská projektová organizace, byl to státní podnik. A tam už fungovaly takové instituce, jako třeba valná hromada, to byla novinka. Sejdou se všichni zaměstnanci a mohou se hlásit do diskuse. Nikdo se nehlásil, svoje tam řekl pan, nebo soudruh ředitel, odboráři a tak. A já jsem se pak přihlásil s takovou výzvou. Snažil jsem se to nahrát na to, že: ,Tady je přece tolik chytrých lidí, pojďme to dělat trochu jinak, pojďme preferovat odbornost a pojďme na to jinak, než přes politické kádrování ve vedoucích funkcích.´ Byl z toho poměrně velký poprask, v první chvíli mi přistála na stole strašná spousta panáků. Ale potom jsem chytil nějakou virózu, asi týden jsem ležel v horečkách, a když jsem se potom vrátil do práce, všichni okolo mě chodili málem obloukem. Začalo se řešit, co to bylo, jak to bylo, jestli jsem to měl napsané. Ještě když jsem byl nemocný doma, poslali za mnou nějakého člověka z OV KSČ, abych mu dal ten text a podobně. To jsem se trochu bál, ale ne moc, protože mi to připadalo úplně absurdní."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Tábor, 26.07.2019

    (audio)
    délka: 01:39:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tenhle má už moc dlouhé vlasy. Ostříhat!

Občanské fórum, Jiří Fišer, 1989
Občanské fórum, Jiří Fišer, 1989
zdroj: archiv Jiřího Fišera

Jiří Fišer se narodil 30. dubna 1953 v Benešově nad Černou. Otec byl lékař a matka zdravotní sestra. Oba se v roce 1946 rozhodli odejít z velkého města do pohraničí a přispět - s poválečnými ideály – k obnovení republiky. Se stejnými ideály také vstoupili do komunistické strany. V roce 1960 se rodina přestěhovala do Tábora. Jiří Fišer prožil na prahu gymnazijní docházky závan svobody jara roku 1968, aby vzápětí vše bylo zadušeno ozbrojenou invazí vojsk Varšavské smlouvy a následnou normalizací. Pro Jiřího Fišera to byla osudová zkušenost, která zásadně formovala jeho smýšlení a názory. Několikrát byl s odkazem na své rodiče přesvědčován ke vstupu do KSČ, marně. V roce 1976 se stal členem tzv. Jazzové sekce, komunity lidí se zájmem o tzv. neoficiální kulturní směry s přesahem do publikační činnosti, výtvarných oborů apod. Po absolvování Stavební fakulty ČVUT nastoupil do pozice projektanta vodohospodářských staveb Stavoprojektu Sezimovo Ústí. V létě 1989 podepsal petici Několik vět. V hektických dnech po 17. listopadu téhož roku se stal součástí skupiny, která v Táboře komunikovala s pražskými studenty a následně pak pomáhal vytvářet strukturu místní a okresní organizace Občanského fóra. Za něj byl také zvolen členem městského zastupitelstva a od té doby je také nepřetržitě členem městské rady. V roce 1998 založil místní politické hnutí Tábor 2002, později 2020 a v období let 2010 – 2018 byl zvolen starostou města.