„To byla jenom taková hloupost, protože volal někdo, že chce soudružku Fialovou. A já jsem říkala: ,Nemusíš mi hned nadávat,‘ té kolegyni, která mě volala, a on to slyšel a byl to místostarosta v Nymburce." - "To bylo, když jste pracovala ve vodárně?" - "Ne, to bylo ještě než jsem nastoupila do vodárny. A pak jsem nemohla sehnat zaměstnání, protože jsem byla vyhozená." - "Jak dlouho trvalo, než jste si našla nové zaměstnání?" - "Asi tři čtvrtě roku." - "Takže do té doby jste nedělala nic?" - "No, byla jsem doma." - "A manžel?" - "Manžel byl zaměstnaný ve vodárně a díky tomu mě do té vodárny vzali jako dělnickou kategorii.“
„Nikdo jsme nebyl nadšený, protože my jsme ve vodárně měli na starosti Milovice, kam se vojáci nastěhovali, takže tam se muselo dojíždět. Někdy jsem tam s nimi jela i já, s těmi kluky, kdy se kontrolovala různá potrubí a podobně. Jinak nikdo s tím nesouhlasil samozřejmě, většina byla proti, nikdo si toho zase až tolik nemohl dovolit, protože i v tom šedesátém osmém byste stejně dostal přes prsty. To není jen tak. Ale jak bych to řekla, člověk to musel tak brát.“
„Předtím se tady ještě, jak se říká, zazdívaly ty cihly a pálilo se to vevnitř, a to se pálilo tím mourem. Ale protože ten mour hodně čudil a dělal velkou neplechu, tak po tom přechodu, když se vracel majetek, už bylo zakázáno dál tu cihelnu provozovat. Proto my jsme museli tu cihelnu zbourat a musela se postavit celá nová. Nesmělo se topit tím mourem, ničím, a muselo se přejít na vytápění plynem, na kterém byla ta cihelna vlastně stavěná. Na to byl projekt a vytápění bylo plynové.“
Emilie Fialová, za svobodna Heroldová, se narodila 29. srpna 1947 v Pardubicích. Vyučila se prodavačkou a bavil ji zpěv. V Pardubicích i vyhrála soutěž Talenty a v roce 1964 ji přijali do vojenského orchestru. Během vystoupení se seznámila s vojákem Janem Fialou, kterého si v roce 1965 vzala a přestěhovali se do Nymburka. Na začátku normalizace Emilii propustili ze zaměstnání kvůli nevinnému protikomunistickému vtipu. Po nějaké době si našla práci dělnice ve vodárně. Po sametové revoluci získali Fialovi v restituci cihelnu v pražských Štěrboholech. Rozhodli se ji obnovit a od roku 1995 se začaly ve Štěrboholech znovu vyrábět cihly. Od té doby Emilie pracuje v rodinné cihelně a postupně práci předává svým dětem. Zemřela 22. listopadu roku 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
