Anna Fenclová

„To bylo strašné, protože Američani museli pryč, tak ono se to rozmohlo, víš, že všude… Tady nebyla žádná potom americká zóna. No a naopak, jako se tenkrát propagovalo, že ruští vojáci byli převlečení za americké vojáky. Já si pamatuju ten den, kdy oni přijeli. My jsme byli na té májové pobožnosti v kostele. A to šel slyšet rachot. A najednou se otevřely dveře, přišli dva – v helmách – důstojníci. Smekli helmy, pokřižovali se, rozhlídli se po kostele. A pan farář se otočil od toho oltáře a říkal: 'Klid, farníci. Klid, farníci.' A oni se takhle rozhlídli, pokřižovali, nasadili helmy a odešli. Oni prostě probírali, protože v té době ještě utíkali Němci po státní silnici, aby se dostali do západního Německa.“

„Ale jak říkám, v tom mládí do konce války bylo všechno dost omezené. A lidé si museli pomáhat tak, jak to šlo. Byly třeba potravinové lístky. A když ty lístky došly, tak ti v tom krámu nemohli nic dát. A třeba byli různí ti pekaři, kteří pekli chleba. A vozili to vozíkem po vsích. Nebo měli takového velkého psa a rozváželi to. No a teď jsi musel dát takový ústřižek nebo něco... A když to kontrolovali, tak jsme dostávali kolikrát ten chleba bez toho papíru. A když přijeli kontrolu dělat, kolik toho naložil a kolik toho prodal, tak si pamatuji, že tenkrát – pán se jmenoval Míra – otevřel to a foukl do toho. A ono to vylítalo. A on říkal: 'Já vám to sbírat nebudu.' Aby zachránil to, že těm lidem dával bez toho. To bylo všecko takové v té době přísné.“