Ervin Eichner

* 1926  †︎ 2021

  • „Tak jsem se přihlásil do Baťovy školy práce na chemickou průmyslovku. No tak mě skutečně přijali a tak jsem byl ve Zlíně na těch pohovorech, jsem se tam už ubytoval no, a když študovali moje doklady a zjistili, že nemám čistý árijský původ, na hodinu mě vyhodili. Doslova na hodinu jsem musel opustit místnost a dali mě, oznámili mě na vsetínský úřad práce, kde jsem se musel okamžitě hlásit. Takže moje sny o dalším studiu z tohoto důvodu byly ukončeny.“

  • „Problém byl s tím, že oni se nesměli ani se mnou stýkat. Otec nosil tu žlutou Davidovu hvězdu a on se nesměl s nikým stýkat, čili když začali chodit na oběd Zbrojováci, tak já s tatínkem vždycky ty dvě hodiny jsme byli zavření ve sklepě. Nesměli jsme ven. Otec tam štípal třísky, no prostě byli jsme tam jako v kriminále. Po dvou hodinách jsem zase mohl vyjít ven.“

  • „A velmi dobře si vzpomínám na 15. březen 1939. Byl to deštivý den, škaredé počasí, pršelo, sněžilo a já jsem se zrovna chystal do školy. A teď jsem slyšel nějaký hluk, bydleli jsme ve Vsetíně Na Ohradě ve špatném bytě. A slyšel jsem nějaký hluk, tak jsem šel k oknu a teďka vidím – celá kolona německých aut. Vojáci s flintama na rameni a zase mezi nimi jezdily ty sajdkáry. Prostě celá kolona jela směrem na Slovensko. Tatínek ještě ležel v posteli, spal a já jsem šel za ním, vzbudím ho a říkám mu: ,Tati, Němci jedou.‘ A nezapomenu na jeho odpověď do smrti, ta mně leží v paměti stále. Otec nehnul ani brvou, jenom řekl: ,Tak to je můj konec.‘ A měl pravdu, bohužel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Prlov, 11.12.2019

    (audio)
    délka: 01:09:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z chudého židovského chlapce slavným hoteliérem

Ervin Eichner v roce 2019
Ervin Eichner v roce 2019
zdroj: Post Bellum, 11. 12. 2019

Ervin Eichner se narodil 4. května 1926 ve Vsetíně. Jeho otec Rudolf Eichner zastával vysoký post prokuristy ve firmě Gebrüder Thonet. Rudolf Eichner se pokusil osamostatnit a začít podnikat, jenomže v důsledku celosvětové hospodářské krize v 30. letech rodina přišla téměř o veškerý majetek. Během druhé světové války pak Rudolfa Eichnera pro jeho židovský původ zatklo gestapo. Ervin a jeho tři sestry zůstali naživu jen díky tomu, že všichni měli katolické vyznání a původ po matce Anděle Eichnerové, rodiče se navíc kvůli ochraně dětí rozvedli. Ervin se přesto nevyhnul ponižujícímu výslechu, kdy příslušníci vsetínského gestapa zkoumali, zdali nemá židovský nos a naopak, má-li árijské oči. V červnu roku 1942 zahynul Rudolf Eichner v Osvětimi. Stejně dopadla i většina jeho příbuzných z židovské komunity v Českém Těšíně, odkud Rudolf Eichner pocházel. Jeho syn musel na konci války nastoupit na nucené práce – kopání protitankových zákopů v Rožnově pod Radhoštěm. Po osvobození v květnu 1945 se vyučil číšníkem u svého švagra Ludvíka Klímka, který provozoval známý hotel Klímek ve Zděchově. Když se Ervin v roce 1958 vrátil z vojny, nastoupil zpět do hotelnictví. Brzy se mu podařilo vypracovat se na provozního vsetínské kavárny Astra, kde působil až do roku 1968, kdy nastoupil jako ředitel hotelu Razula nedaleko Velkých Karlovic. Díky svému vizionářství, prozákaznickému přístupu a skvělým podnikatelským dovednostem se mu podařilo z Razuly vybudovat hotel, kam jezdili na dovolenou vysocí státní představitelé, hvězdy normalizačního popu i známí sportovci. Ervin Eichner byl evidován v Archivu bezpečnostních složek jako spolupracovník StB v kategorii agent. Zemřel 14. března roku 2021.